Příběh
Jak to začalo
Kdysi jsem zaslechl zmínku, že v Řetězárně (kde pracuji), zahynul za druhé světové války válečný zajatec. Před 10 lety jsem se rozhodl zjistit, kdo byl tím mužem. Asi po třech letech se mi podařilo v archivu Ministerstva obrany Ruské federace najít jeho osobní identifikační kartu, kterou si vedla německá správa.
Detaily
Náhle jsem ucítil prázdnotu, splnil jsem své předsevzetí. Co teď. – Nešlo přestat. Našel jsem asi 350 jmen a rozhodl jsem se pokračovat. Rozšířil jsem své hledání na celý okres Jeseník. A dnes mám již více než 1400 jmen, osudů lidí, kteří část svého nedobrovolného zajetí strávili v jesenických pracovních táborech. Mnozí zde našli svou smrt. Nyní jsem v kontaktu s pozůstalými z Anglie, Francie, Ruska, Běloruska, Nového Zélandu.
Počátkem letošního roku, za přispění Ruských občanů žijících v České republice se podařilo realizovat výrobu fotografií na hroby zajatců, kteří mají své náhrobky na některém z lesních hřbitovů.
V květnu jsem tyto hosty pozval i se sdružením Kostelík v horách na pietní akt na hřbitov Rudohoří v Domašově. Dorazila Javornická dělostřelecká garda. Přivítali jsme velvyslance Kazachstánu pana Abdykarimova, atašé Generálního konzulátu Ruska pana Indyčenka a také vnučky maršála Koněva Annu a Elenu. Den jsme zakončili návštěvou našeho malého muzea v České Vsi, kde bydlím. Tady soustředím svůj volný čas. Vzniklo zde muzeum zajateckých táborů na Jesenicku. Exponáty, které jsem nalezl detektorem jsem muzeu věnoval a doplňují střípky této válečné historie. Další exponáty jako výzbroj a výstroj vojáka Rudé armády byla financována z darů Ruských občanů žijících v Číně.
Aby se návštěvníci vraceli do našeho muzea je potřeba jej neustále doplňovat – a zde vás prosím o pomoc. Podařilo se najít fotografie strážných z Domašovského lágru pro sovětské zajatce, kde zahynulo 18 z nich. Výzbroj a výstroj tohoto strážného stojí 26.000 Kč, další náklady pojme zbraň Špagin a vitríny.
Co je náš cíl?
Cílem tohoto projektu je zajistit další exponáty pro muzeum, aby se k nám lidé znovu vraceli a nacházeli stále něco nového.
... a ještě něco navíc
Podařilo se mi spojit s manželkou anglického zajatce Horace Greasleyho Brendou, která mi věnovala knihu svého manžela (kniha vyšla na podzim loňského roku v češtině pod názvem (Zpívají ptáci i v pekle?). Horace v knize popisuje pět let svého zajetí v místních lágrech i to, jak se zamiloval do německé dívky, která nakonec zemřela v prosinci 1945 při porodu. Příběh plánuje zfilmovat i Steven Spielberg.
Kdo jsme?
Jsem obyčejný kluk z vesnice, který ráno pracuje jako zámečník v místní Řetězárně. Ve volném čase se věnuji historii České Vsi a jejího okolí, díky tomu čerpám informace i pro Českoveský zpravodaj jehož jsem hlavním redaktorem.
Proč to děláme?
Před dvěmi lety jsme s našim Spolkem Kostelík v Horách zrealizovali stavbu pravoslavného svatostánku v Horní Lipové. Tam vznikl i památník věnovaný válečným zajatcům na Jesenicku. V tomto kostelíku se nachází jména všech zajatců, které se mi zatím podařilo vypátrat. Tento seznam je průběžně aktualizován. V České Vsi se povedlo otevřít muzeum, jehož část je věnována právě zajateckým táborům. Je to splnění mého snu. Nemůžu usnout na vavřínech, je potřeba stále doplňovat další a další exponáty. Těší mě, že tuto expozici navštěvují i děti ze ZŠ. Nesmíme zapomenout.
