Příběh
Jak to začalo?
Zcela náhodou, na podzim roku 2015. I když náhody prý neexistují. Ale já tomu stejně nevěřím. Potkali jsme se s Romanem Gončarovem z Petrohradu na italki.com. Začali jsem spolu číst knihy a zlepšovat si vzájemně jazykové znalosti. Nikdy jsem netušil, jak je Saturnin těžká kniha, když ji dáte číst cizinci. On mě také nešetřil. Bulgakov a Kratt v originále jsou opravdu oříšek, když je čtete nahlas s rodilým mluvčím. Roman mi nadšeně vyprávěl o románu Jaro v Kartágu, který na mne chystal. Chtěli jsme dál spolupracovat. Založili jsme si společnou firmu Targamannum, s.r.o., bude i vydávat knihy. Začali jsme připravovat eshop s elektronickými knihami v ruštině. A protože on V. Michalského obdivoval, první nakladatelství, které oslovil pro spolupráci, bylo právě Soglasie, které spisovatel vlastní. Setkal se s ředitelkou, dcerou p. Michalského, Taťjanou Glazkovou. Abych to zkrátil, slovo dalo slovo a dostali jsme neuvěřitelnou nabídku přeložit celou sérii šesti knih (Jaro v Kartágu, Osamělý je všude na poušti, K radosti musí být dva, Chrám přátelství, Estomihi a Ave Maria), které mají výše uvedený společný název. To se stalo v březnu letošního roku. Nemohu říci, že jsem je přečetl, když se mi dostaly do ruky, ale zhltnul za 14 dní. Potom začala práce na překladu a téměř každodenní horká linka po Skypu s Romanem, a občas i s autorem p. Michalským, na cizelování detailů, slangu, reálií atd. Když byl překlad první knihy hotov, požádal jsem moji známou, novinářku, aby nám pomohla sehnat editora. Sehnala nám nejlepší možnou editorku, Miroslavu Besserovou, která nám na úpravě textu neodpustila vůbec nic. Právě i ona má lví podíl na konečném výsledku. Díky tomu všemu vznikl český překlad prvního dílu Jara v Kartágu. Za tuto knihu obdržel V. Michalskij v roce 2003 Výnosem prezidenta RF Státní cenu za literaturu.
Čím je Jaro v Kartágu zajímavé?
Horké Tunisko, Rusko, Francie a Československo. Čtyři země, v nichž se odehrávají osudy dvou sester, dcer admirála Carské námořní flotily.
„Jaro v Kartágu“ je prvním ze šesti románů, jehož vyprávění končí na počátku Velké vlastenecké války.
Po otcově násilné smrti jsou matka se dvěma dcerami od sebe roku 1920 v Sevastopolském přístavišti odervány davem, když se snaží nastoupit na loď a opustit Rusko zachvácené rudým morem.
Osamocená patnáctiletá Máša nedobrovolně odplouvá na bitevní lodi „Generál Alexejev“ do Tuniska. Tato inteligentní, vzdělaná a průbojná mladá dáma se ještě během cesty stane námořním kadetem, i když tato vojenská funkce je určena jen pro mladé muže. Aby v emigraci přežila, musí se přizpůsobit. Stane se posluchačkou Námořního sboru poslední ruské eskadry v pevnosti Jabal-Kebir blízko Bizerty. Naučí se ještě arabsky a nářečí Tuaregů. Poté vystuduje matematickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze a odjíždí do Paříže. Pracuje v různých profesích. Postupně se stane investičním bankéřkou a před začátkem Druhé světové války i poradkyní generálního guvernéra Tuniska.
Matka, Anna Karpovna, vdova po admirálovi, hraběnka, hovořící plynně několika jazyky, zůstává s roční Sašeňkou v náručí v rozervaném Rusku. Aby zachránila život sobě a své dceři, volí cestu změny jména a identity. Stává se negramotnou uklízečkou Ňurou, která mluví jen ukrajinsky. Myje nádobí a žijí v přístavku ke kotelně na dvoře jednoho velkého moskevského domu. Saša před začátkem války dostuduje zdravotní školu, prožívá svou první nenaplněnou lásku, dozvídá se své skutečné jméno a je mobilizována na frontu.
Cíl našeho projektu
Získat prostředky na tisk první knihy Jaro v Kartágu. Dále pokračovat vydáním všech zbývajících dílů (Osamělý je všude na poušti, K radosti musí být dva, Chrám přátelství a Ave Maria), dalších knih V. Michalského a jiných zajímavých ruskojazyčných autorů.
