Na přelomu roku se nám narodí první potomek. Potomkům chci věnovat i svoji šestou desku, kterou budu natáčet na začátku prosince a kterou bych se rád rozloučil se silným a důležitým obdobím svého života – a otevřel vrata dalšímu. Spolupráci či hostování na desce přislíbili členové mojí hibernující kapely Cirkus Cermaque, ale i kluci z kapel Zrní nebo PostHudba, svým dílem přispěje i kamarád Martin. E. Kyšperský z kapely Květy. Desku pak citlivě vybrousí a nulama a jedničkama dozdobí zvukař a producent Tomáš Havlen. Peníze sháníme na nahrávání, mix, mastering a částečně i na výrobu tohohle vlastně rodinného alba.
Děkuju každému z vás, kdo se k našemu úsilí přidá
„Srdce mi po žebry skáče/ sýkorka na holých větvích/ zmateně jako mystik / který zjistil / že to, co pokládá za nebe / byla jen klenba žlutého listí...“
V dvanácti písničkách, které jsme pro tuhle desku vybrali, budu zpívat o svém dědovi, ukolébávat svého rok starého bráchu Antonína i svou milou, s kterou mě čas zaplétá jako maliní s ostružiním. Texty vznikaly v Krušných horách, pod Švýcarskými Alpami i v rovinách Izraele. V písni Rébus zpívám o starším páru, který jsem potkal při jedné z mnoha cest mezi Prahou a Moravou. Vlak zaskřípal a uvíznul uprostřed krajiny. Porucha uvnitř i zvně. Na jedné straně vlaku se v pravidelných rozestupech válely válcovité „snopy“, naplivané kolem uřvanými stroji. Na druhé straně dělily pole šedivé kvádry montoven a skladů. Jako by někdo po krajině rozsypal dětskou skládačku. Představoval jsem si obří batolata, jak vytrhávají tu zhovadilou architekturu ze země a zkouší, do kterého otvoru asi patří... Starší pár naproti mě vedl jakousi dávnou, skrz zuby cezenou, napjatou válku, teď ještě vyostřenou tímhle vleknoucím se zastavením uprostřed zakleté krajiny. Pak sebou vlak trhnul.
„...pak sebou vlak cukne / a on ji bezděky / za loket přidrží / ona ho beze slov / po tváři pohladí // oba i po letech / dál nejlíp svedou žít / když takhle o sebe zavadí “
Budu rád, když tahle deska dostane příležitost zavadit podobným způsobem o vás, s podobnou bezděčnou láskou, kterou nepřestávám k světu cítit, jakkoliv ho dusí plátna igelitu a rvou ho dásně přepážek a pokladních kas. Svět můžem měnit jen dobrými slovy a dobrými skutky.
Předem díky za ten váš!
Jakub
předpokládaný release CD: konec ledna 2014 (přispěvatelé budou e-mailem informováni, až budeme znát reálnější datum)
Jakub Čermák (86): básník, písničkář, režisér, původem z Teplic. Knižně vydal sbírky poezie: Resumé sedmnáct (Šimon Ryšavý, 2004), Padavčata (Protis, 2006) a Stroboskopy (Kniha Zlín, 2011). Pod hlavičkou CERMAQUE* vydal 4 autorská alba svých písní: Krajiny bez rytíře (Polí pět, 2008), Dům slzí (Guerilla records, 2009), Přítel holubů (Kniha Zlín, 2011) a Démon v Paříži (Indies Scope, 2012). S kapelou CIRKUS CERMAQUE nahrál kritikou ceněné album Divozemí (Indies Scope, 2011).