Příběh
Honza Badalec
Honza Badalec je z první části svého života znám jako "malostranský Rimbaud", který působil převážně, ale nejen v A studiu Rubín. Z druhé jako úspěšný kreativní ředitel reklamních agentur. V poslední etapě svého života byl bezdomovec a průvodce po Praze pod záštitou organizace Pragulic. S charakteristickou přezdívkou "Dobré ráno," která vznikla z jeho celodenního pozdravu.
Honzův život
Honza ovlivnil ve svých literárních a režisérských začátcích celou řadu lidí a řada lidí ovlivnila naopak zase jeho. V A studiu Rubín např. spolupracoval s Bárou Hrzánovou, Zdeňkem Potužilem, Markou Míkovou nebo pozdějším fotografem Karlem Cudlínem. Nějaký čas studoval rovněž na Katedře dokumentu na FAMU. Ve chvíli, kdy se musel finančně postarat o rodinu, začal pracovat v několika reklamních agenturách jako kreativní ředitel. Díky nešťastnému manželskému rozvodu zůstal ale na ulici a posledních 13 let svého života trávil bez domova. Od roku 2013 se nazýval tzv. profesionálním bezdomovcem. Nejen proto, že se naučil za období své bezdomovecké kariéry cirkulovat po několika domácnostech, ale především že začal pracovat jako průvodce po Praze v organizaci Pragulic, kde byl předmětem výkladu ani ne tak popis pražských a zejména žižkovských pamětihodností, nýbrž jeho životní příbeh a přednes české poezie. Živil se také zachraňováním knih z kontejnerů, které prodával v antikvariátech. Část jich mimo jiné nosil do dílny Skoba - z těch se následně vyráběly notesy a zápisníky. Z nalezených básnických sbírek založil rovněž prodejní knihovničku tzv. Vážených veršů, ve sdílené kanceláři Pracovna. Aktivní byl také v bezdomoveckém divadle DivaDno (dříve Divadelní spolek lidí bez domova Ježek a Čížek), působil také jako dobrovolník a aktivista v několika skupinách prosazujících lidská práva.
Kniha Samolibé verše
Honza si přál už za svého života zkompletovat svou literární činnost. Ale ve stejný den, když už měl nastřádaný dostatečný finanční obnos na pronajmutí stolu ve sdílené kanceláři Pracovna a chtěl začít s editováním svých materiálů, skončil v nemocnici. Diagnóza byla zlá a prognóza beznadějná. Po jeho smrti jsme mu chtěli splnit přání a pustili se do tohoto zpracování sami. V pozůstalosti jsme ale našli jen jídelní lístky z vězení, divadelní scénáře, dopisy milenkám (i milencům) nebo kupóny na sportku. Poezii nikde. V tu samou chvíli, kdy jsme si zoufali, co s tím, začali nám ale jeho přátelé posílat básně, které jim Honza v průběhu života napsal a věnoval. Tím se nám začalo dotvářet to nejintimnějším svědectví o jeho životě. Společně s vaší pomocí proto vydáme knihu Samolibých veršů, a to především těch psaných v 70. a 80. letech. Součástí knihy bude také několik vzpomínkových textů jeho přátel (Václav Křístek, Marka Míková, Vít Kremlička, Richard Erml, Pavel Bušta, Zdeněk Potužil, Martin Učík).
Křest knihy se uskuteční 31. 3. 2017, tedy v den Honzových narozenin, zároveň také rok a den po jeho smrti.
Proč knihu vydat?
Honzova poezie je nevídaným lyrickým otiskem šedivých normalizačních let. Nese v sobě důležité svědectví svobodného slova v nesvobodné době ve stylu všednodenní lyriky básníka.
Odměny v kampani jsou originály
Odměny, které si v kampani koupíte, jsou originálními předměty z Honzova života. Údajnou hůlku s iniciály J. S., např. našel na pražském Žižkově, blízko samotného domu, kde Jaroslav Seifert žil a proto ji tuto historii vymyslel. Odloženou ji nechával v žižkovské Pracovně, kde si ji mohli lidé zdarma půjčit a projít se s ní k Seifertově bustě a zpátky. Sadu na opravu duší půjčoval v případě, že byl člověk smutný a chtěl si svou duši opravit. Stejně tak Vážené verše nebo zápisníky z dílny Skoba jsou originály.
Co s vaší podporou uděláme?
Finanční prostředky využijeme na vydání básnícké sbírky, resp. na veškeré náklady s tímto procesem spojené. Stejně tak jako na poštovné, pokud jste obyvatelem České republiky. V případě zahraničních objednávek navyšte prosím cenu odměny o 120 Kč. Čím více prostředků vysbíráme, tím větší náklad můžeme poslat mezi čtenáře.
