Projekt vznikl z mých vlastních poznámek z autoškoly. Spousta lidí z nich byla nadšená a po nějaké době přemlouvání jsem z poznámek sepsala stručnou knihu, spíše manuál.
Není to klasický výukový materiál, protože jsem se zaměřila na skupinu lidí, kteří autům vůbec nerozumí, silnic se bojí a z autoškoly vycházejí více zoufalí než poučení. Termíny jsou nahrazeny lidskými výrazy a čtenář zde najde naprosto polopatické rady. Např. při jaké rychlosti má mít zařazený jaký stupeň, jak se rozjet do kopce, kdy začít brzdit před retardérem apod. To vše doplněno velice názornými obrázky, třeba kde se otevírá kapota.
Kamarádi se mi smějí, že to je knížka pro ženský, ale na jediné stránce není známka genderové orientace (navíc znám i pár kluků, kterým přijde knížka vhod ;-).
I přes "neodbornost" byla kniha psána pod drobnohledem odborníka - majitele autoškoly, který by mi nedovolil zveřejnit nepravdivé informace :)
Začalo to jednoduše. Rozhodla jsem se udělat si řidičák.
U nás v rodině nikdo nikdy neřídil. Možná naposledy děda a to ke všemu zahradní trakař. Já začala a skončila u golfového vozíku, který jsem vybourala o strom, zaplatila škodu a smířila se s pěškobusem.
Ale bolavé nohy a litr vína mě přesvědčili, že jsem nejlepší a že to dám.
Dala. Boj mě stál dva roky nervů, čtyři stovky za probrečené kapesníky a dvě platíčka endiaronu (když jsem nervózní, průjmuju).
A tak jsem se rozhodla nenechat trpět své spoluobčany a pomoct ostatním autoneználkům.
Vybrat dost peněz na to, abychom knihu mohli vydat. A až knihu vydáme, pomůžeme tím mnohým lidem, kteří stále ještě tápou, kdy zařadit, podřadit, neřadit, neřádit... ;-)