Příběh
Knížky jsou fajn, víme to my i vy, stejně jako že je dobré k tomuto poznání vést i ty nejmenší. Proto vytváříme knihu, která bude bavit celou rodinu. Neobáváme se konkurence mobilů a obrazovek počítačů, také máme děti a už jsme vytvořily dost knížek, které umějí zaujmout. Jenomže náklady na vydání této knížky budou vyšší, než jsme schopny zajistit. Obracíme se na Vás s prosbou o podporu a slibujeme, že se budete podílet na vzniku dobré knížky pro děti a jejich rodiče!
Pohyblivé obrázky, rozkládací stránky, barevné ilustrace a původní české pohádky – to bude nová 3D kniha ilustrátorky Lucie Seifertové a novinářky Michaely Veteškové Strom u pískoviště. Děti i dospělí ji budou nejenom číst, ale budou si s ní i hrát. Buďte u jejího vzniku!
Vstupte do pískoviště, nechte se pohltit písečným vírem a přesvědčte nazlobený strom, že lidé nejsou jenom morousové. Pomůžou vám v tom žáci 3. C. Filip a Lucie, s kterými se můžete dostat do tajemného světa podzemí i do koruny lípy. Právě tento statný strom sužují odpadky, které k němu propadly z dětského hřiště a malí školáci mají za úkol strom a také pískoviště zachránit.
Co už máme za sebou?
Lucie Seifertová vytvořila sérii obrázkových leporel o pozoruhodných místech Česka a její leporelo Dějiny udatného Českého národa se stalo předlohou pro stejnojmenný animovaný seriál České televize. Nyní pracuje na cyklu Dějin pro nejmenší. Za své dílo dostala několik knižních a televizních cen (Magnesia Litera, Zlatá stuha, Zlatá pečať, Trilobit a Elsa).
Michaela Vetešková napsala pro děti dvě knížky reportážních pohádek Jak maminka vylezla na strom a Jak maminka vylezla na věž. Je také autorkou původních rozhlasových pohádek O Picimínkovi a O Vlakáčovi či Jak se hračky staraly. Jde o pohádky pro rozhlasového Hajaju, které na základě posluchačského ohlasu vyšly roku 2015 také knižně. V současné době vede redakci kulturního zpravodajství Českého rozhlasu a přednáší na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze.
A ještě něco...
Obrázkové prostorové knihy výtvarnice Lucie Seifertové jsou oblíbené i mezi učiteli základních škol a pedagogy specializující se na práci s dětmi s poruchami soustředění.
Některé pohádkové příběhy spisovatelky Michaely Veteškové zdramatizoval také Český rozhlas a pro knižně vydané příběhy inspirované reportážemi, které jako dlouholetá rozhlasová redaktorka natáčela, se ujal pojem takzvaných reportážních pohádek. Termín vymyslela známá rozhlasová legenda - režisér Karel Weinlich, když Míšiny pohádky četl.
Pohádky už máme napsané, náčrt postaviček, hraček, rozpustilých kořínků i ubrblaných kořenů je také na papíře. Teď čekáme, jak sbírka dopadne, a pokud dopadne dobře, Lucka se pustí do vytváření makety a pohyblivých obrázků.
A zde je ukázka z prvního pohádkového příběhu....
Na hřišti je ticho a děti na pískovišti jsou zamračené.
Děvčátko v růžovém svetru si hřbetem ruky utřelo slzy a jen tak do prázdna si postěžovalo:
„Měla jsem červenou bábovičku a teď tu není!“ stěžuje si.
„Než jsem se otočil, zmizel mi můj žlutý člun,“ vzlykal chlapec vedle ní a mezi prsty žmoulal cípek modrobílého pruhovaného trika. Bezradně se rozhlížel po pískovišti, kudy jeho loď mohla odplout.
U malinkatého hradu z písku se krčilo děvčátko a nemělo lopatku, aby mohlo dostavět druhé nádvoří. Chlapec kousek od ní prohrabával písek a hledal svůj modrý bagr, kterým by přivezl další fůru na stavbu přehrady.
„Termín odevzdání stavby se blíží a já nemám hotovo,“ lamentoval.
Nevěděli, kdo by jim pomohl a marně se rozhlíželi po prázdném hřišti. Když tu v dálce uviděli dvojici školáků. Lucii a Filipa, žáky 3. C. Zastavili u branky plotu a zadívali se na stromy.