Plakal u houslí, trápil se u violoncella, ale s kytarou mu bylo vždycky dobře. Někdy hrál několik hodin vkuse, jindy na ni třeba měsíc nešáhnul. Psal se rok devatenácet a něco a Viktor napsal svou první písničku Alice. Chvíli hrál s kapelou Bratři Knappovi (Radim, Viktor, Dalibor), ale většinu času sám. Nikdy z toho bohužel nebyla deska. Že by konečně dneska?
Nahrát, smíchat a vydat debutovou desku a pěkně poděkovat za vaši podporu.
P:S. Pokud se podaří vybrat víc, bude z toho další klip.
12 písniček čeká na to, až se otevřou brány modletického studia, a ony se konečně usadí na nové desce. Ve většině písní ho na desce doprovodí bratři Radim (kytara, zpěv, piano, basa) a Dalibor (bicí). Co k tomu dodat? Snad jen, že jeho muzika snad není blbá a texty taky ne. Kdosi řekl, že je to hudba na pomezí jazzu a folku. Ale je to spíš folk, jazz do toho tahá bratr Radim, a proto s ním Viktor tak málo hraje.
Natáčí se v listopadu, míchá se v prosinci. Deska vyjde na začátku roku. Když dřív, tím líp. HITHIT a vaše podpora její vydání usnadní. Křest proběhne 19. 4. 2018 v klubovně Zázemí.
Během nahrávání nebude ublíženo žádnému zvířeti, ani hudebnímu nástroji.
Vystupuju s kytarou pravidelně nepravidelně cca od roku 2008. Nejčastěji mě můžete slyšet v doprovodu staršího bratra Radima (trumpeta, kytara).
Jsem
Jsem voják v temném koutě
kutnohorských kasáren
poslaný pozdrav z poutě
noční hlídka nad ránem
A radost utlá v půli
čirá láva nad Etnou
co teče tvojí vůlí
přímky bodů když se tnou
Zapadaná cesta
blátem z polí černá sluj
odstín rtěnky tvojí
bouře moří
kde jsem plul
Pokoj v láhvi octa
pohlednice z Filipín
všichni ji mohou dostat
a hlavně ti
co maj splín
Rozpačité „víte...“
nečitelný rukopis
v mém curriculu vitae
není všechno
není nic
Pro radost stávajících i budoucích příznivců, a hlavně pro tu svou. Děkuju za vaši přízeň. Pokud bych nesehnal dostatek finančních prostředků, pokusím se peníze sehnat jinou cestou (ale určitě legální). Rozpočet je na knap, ale deska vyjít musí, ať už to na HITHITU dopadne jakkoliv, díky všem.