Příběh
Jak to začalo
Jako studenti třetího ročníku muzikálového herectví Petra Štěpána a Miroslava Ondry na Divadelní fakultě JAMU v Brně jsme v prosinci 2015 odpremiérovali scénický koncert Hodinku na Štědrý den s písněmi Jiřího Bulise.
Inscenaci si diváci oblíbili natolik, že se hrála i v sezóně 2016/2017, která byla naší absolventskou. Byli jsme pozváni k živému vysílání do do rádia Proglas, k účinkování na festivalu v Divadle v Dlouhé a k hostování v Městském divadle v Prostějově, kde Bulis kdysi působil s HaDivadlem.
Co je náš cíl?
Cílem je nejen vytvořit CD, ale uspořádat i velký koncert v Divadle na Orlí, kde CD společně pokřtíme a společně si připomeneme tohoto neopomenutelného a svérázného skladatele.
Detaily
Za výběr písní, jejich aranže včetně doprovodů a nastudování může paní Dada Klementová, která se už dlouhou dobu "stará" o oživování hudby J. B. Kdysi se podílela spolu s manželem Jiřím na CD Bulisových písní s herci Hadivadla, proto se objevila myšlenka zaznamenat na CD i tento projekt. Vzhledem k jeho rozsahu jsme využili nahrávacího studia v DNO pro záznam kapely a studia Pivox pro záznam vícehlasých i solových zpěvů.
Ukázky si můžete poslechnout zde.
Kdo jsme?
Kristýna Daňhelová, Jonáš Florián, Ondřej Halámek, Dagmar Křížová, Veronika Morávková, Pavlína Palmovská, Martina Pawerová, Marianna Polyáková, Marco Salvadori, Robin Schenk, Diana Velčická
Dada Klementová, Ondřej Plhal, Jiří Tolar, Dagmar Barašová, Vít Šujan, Jan Dalecký, Barbara Tolarová
Proč to děláme?
Věříme, že pomocí CD uděláme radost těm, kdo chodili na naše představení i mnoha dalším, kteří mají hudbu Jiřího Bulise rádi.
Podoba CD
Doba, mládí a atmosféra prvního účinkování v Praze v básni L. Vencálka
Byl vlahý pražský večer,
šli jsme dlouhou ulicí,
Vencálek Bulis Šlais a Raidl,
všechny hezké dívky
pluly v lodičkách s vysokými štíhlými podpatky opačným směrem.
Na konci ulice jsme se obrátili
a vydali se nazpět.
Všechny hezké dívky
pluly v lodičkách s vysokými štíhlými podpatky
opačným směrem.
Dlouho jsme o tom přemýšleli.
Dáno v Praze. Hráli jsme tam (chomutovské Divadlo v podloubí) ve Viole právě zplozené Jiřím Ostermannem od července do září ve čtrnáctidenních cyklech. Psal se rok 1963.
Citáty o Jiřím Bulisovi
Byl to volný, nezařaditelný umělec, nezávislý na nikom a na ničem. Kromě své duše. Tu nám dal ve své hudbě celou.
Jiří Černý.
Mně samému se mnohdy pravý význam některé situace nebo celé scény ujasnil, až když jsem slyšel hudbu nebo píseň, kterou Jiří pro tuto příležitost složil.
Arnošt Goldflam.
Vždycky se držel trošku mimo ně, jako dveřník, který jim jen umožňuje vstup. Nezpíval melodii, ale upozorňoval, kudy se melodie ubírá. Nepodléhal náladě, jen upozorňoval, že písnička je (např.) tesklivá. (…) Bez skrupulí naznačoval, že tóny by teď měly klesat hlouběji, než dovoluje rozsah jeho hlasu, v dramatických momentech nikdy nepůsobil jako ztělesněná vášeň, vždycky spíš sděloval, kde skladba vrcholí.
Přemysl Ruth o tzv. „stínovém stylu“