Loni mě nadchla vlna laskavosti spuštěná projektem Českého rozhlasu "Ježíškova vnoučata". Sama jsem organizovala sbírku mezi kolegy a předávala dárek v jednom domově pro seniory. To prostředí mě velmi zasáhlo. Ten vděk za trošku pozornosti, radost z drobných dárků!
Ráda bych vydala kalendář a prostřednictvím vás, podporovatelů, šířila myšlenku, že stáří není ošklivé. Původně měl kalendář vznikout pro konkrétní domov. Změnilo se však vedení, které už tuto myšlenku nepodporuje. Chtěla bych proto kalendář vydat za podpory těch, které tyto portréty osloví.
Kalendář obsahuje titulní strahu a 12 vybraných portrétů doplněných citáty moudrých. Souhlas fotografovaných, případně jejich rodinných příslušníků je samozřejmě nutný a už ho skoro u všech máme.
"Klouboučkové" fotografie vznikaly během zábavného odpoledne pro seniory. Každý fotografovaný byl hezky upraven kadeřnicí a vybral si v jaké pokrývce hlavy by chtěl vyfotit. Vyprávěli mi příběhy z mládí a pookřáli i ti, kteří třeba (dle slov personálu) už velkou část času tráví ve svém světě. Všichni se těšili, že vznikne kalendář, který udělá radost i jiným lidem.
Jeden pán k focení hrál na harmoniku, byl moc milý. Když pak fotku viděl provizorně vytištěnou, moc se na ni těšil. Když jsem ji o týden později přinesla, bylo pozdě ... už se z ní nemohl radovat. Je to moc smutné, ale zároveň mě to nabádá: "Važ si každého dne, který můžeš prožít."
Jsem obyčejná máma, manželka, dcera. K 50. narozeninám jsem dostala foťák a už jsem ho nedala z ruky. Myslím, že jsem ho dostala proto, abych zachycovala minipříběhy života a propojovala tím lidi, kteří vidí krásu obyčejných věcí a věří v dobro v lidech. A když to půjde, tak tím i někomu pomohla.
Věřím, že tento kalendář udělá radost mnoha lidem. Stáří je něco co potká každého z nás. Třeba se díky němu lidé nebudou bát pohladit po ruce starého člověka a prohodit s ním pár slov. Možná si uděláme více času na svoje stárnoucí rodiče. A je i poděkování lidem, kteří s láskou o lidi v domovech pečují.