Zdá se to jako sen sedět u jednoho stolu a rozprávět s muži, kteří bojovali na Piavě, u Zborova nebo u Verdunu, stejně jako popíjet víno s mužem, který za druhé světové války seskočil do protektorátu s Kubišem a Gabčíkem. A ten sen se stal skutečností, když jsem se počátkem 90. let jako student novinařiny s těmito hrdiny setkával, abych zachytil jejich osudy. Některé rozhovory pak vyšly ve zkrácené podobě v novinách, které už dávno neexistují, a byla by škoda, aby upadly v zapomnění navždy. Proto jsem se rozhodl v letošním jubilejním roce tyhle a další pozapomenuté hrdiny připomenout v knize Moje stoleté Československo, a dát tak možnost i ostatním, aby se s jejich vzpomínkami seznámili a možná, aby se jimi inspirovali a motivovali k vlastním postojům v současné době.
Cílem projektu je vydat knihu, zachycující desítku výjimečných osobností, které na vlastní oči viděly a na vlastní kůži prožily události, kdy se lámaly ledy a charaktery, a o kterých se ještě stále opatrně učí v dějepise. Většina z nich už je sice dávno mrtvých, ale jejich myšlenky a názory jsou stále živé a aktuální právě v téhle době. Kniha, která přináší myšlenky a názory lidí, pro které byla svoboda a demokracie víc než vlastní život a prospěch.
Italský legionář, který bojoval za samostatné Československo na Piavě, osobní strážce Tomáše G. Masaryka, válečný hrdina - stíhací pilot generál František Fajtl, parašutista ze Silver B Jan Zemek, legendární nepolapitelný Král Šumavy Josef Hasil nebo František Přeučil, odsouzený k doživotnímu vězení v procesu s Miladou Horákovou. To jsou někteří hrdinové knihy Moje stoleté Československo, která prostřednictvím publicistických rozhovorů mapuje osudové události naší vlasti. Kniha, vycházející k letošnímu jubileu, obsahuje autentické fotografie a nabídne naši historii přitažlivým pohledem očitých svědků a pamětníků. Stane se tak pozoruhodným dokumentem i svědectvím o lidském hrdinství, po které sáhnou dospělí i mladí. Nenechme osudy těchto výjimečných lidí zapadnout, ale znovu si touto knihou připomínejme všechny ty, bez nichž by naše země nebyla svobodná.
Víte, že když se českoslovenští vojáci za války v Anglii vraceli nad ránem z hospody domů, občas rozjíveně vypili mléko, které stálo na zápražích domků? A že legináři na Piavě nechodili do prvních linií bez granátu v kapse, protože kdyby je rakouští vojáci chytili živé, tak by je pověsili jako zrádce? Tyhle a mnohé další zajímavosti se dočtete ve vyprávění hrdinů knihy Moje stoleté Československo.
Odmalička jsem se chtěl stát novinářem, a to se mi splnilo, i když za komunismu to nebylo jednoduché. Během uplynulých třiceti let jsem se potkával a stále potkávám s mnoha zajímavými lidmi, kteří byli svědky historických událostí, o kterých jsem se učil, nebo naopak nesměl učit v dějepise. Počátkem 90. let jsem měl možnost hovořit s posledními veterány z I. světové války, nyní už žije jen hrstka těch, kteří bojovali za II. světové války, a za pár let nebude jediný z nich. Važme si každé chvíle, kdy s těmito lidmi můžeme být a naslouchat jim, protože bojovali a nasazovali život i za nás, i když už třeba před 75 lety. Loni jsme díky podpoře na Hithit vydali knihu vzpomínek na zemřelého kardinála Miloslava Vlka nazvanou Náš kardinál, vydali jsme i knihu vzpomínek pétépáků Černí baroni od Černé věže. Někteří pamětníci už mezitím zemřeli, takže opravdu na poslední chvíli. A letošní jubileum Československa si knihu vzpomínek hrdinů určitě zaslouží také.
Loni jsem získal peníze od empatických dárců na první knihu díky podpoře na Hithit, a proto se stejnou osvědčenou cestou vydávám i letos. Kéž se i nyní všechno zdárně podaří a kniha se dostane mezi lidi.