Psy miluji od dětství. Nemohla jsem nečinně přihlížet utrpení, kterým si někteří pejsci procházejí. Musela jsem začít pomáhat. Během několikaleté práce s týranými psy mě napadla myšlenka vydat knihu s jejich příběhy a tím pomoci dalším, kteří neměli štěstí na milující domov.
Má kniha je prvotně a výhradně určena na financování nákladných operací pejsků, na něž nebudou mít registrované útulky finance a to skrze náš transparentní účet "Rafael o.p.s. - Ivino otevřené srdce psům". Tak moc bych chtěla pomoci všem pejskům na světě. Díky této aktivitě budu mému snu opět o krok blíž. Můj neskromný plán je vydat zatím 3.000 výtisků knihy formátu A5 při počtu stran cca 220-250. Čistý zisk z jedné knihy by měl být cca 300 Kč. Pro začátek to není špatné, co myslíte? V tuto chvíli prochází kniha první korekcí. Vydání plánujeme na počátek roku 2019. Cena knihy bude 390 Kč.
Kniha Příběhy statečných je výsledkem poznání a zkušeností, jichž jsem během řady let nabyla při záchraně týraných psů a poskytování následné pomoci. Chci se podělit nejen o svou práci, o poznatky a zkušenosti s péčí a rehabilitací, ale také o svou bezmeznou lásku k těmto úžasným a jedinečným stvořením a jejich lásku ke mně. Kniha zachycuje pravdivé příběhy mnou zachráněných pejsků, kteří si prošli pomyslným peklem a setkali se pouze s lidskou nenávistí, zlobou, násilím a obrovskou dávkou lhostejnosti. Naleznete zde zlo i dobro, smutek i radost, nenávist a lásku. Dovolím si Vám předat i několik poselství. Cílem knihy a mým vroucným přáním je otevřít srdce lidí, kteří neměli štěstí na setkání s pejsky, a ukázat cestu těm, kteří by také rádi pomohli. Snad některého čtenáře tato kniha inspiruje k pomoci psům, kterým život přinesl jen utrpení, byť třeba jenom tím, že při setkání s opuštěným pejskem budou vědět, jak se zachovat. Díky této knize už totiž budou vědět, že při záchraně psa hraje stěžejní roli čas. Jestliže se mi podaří těmito příběhy statečných psů oslovit další nadšence, kteří si přejí nezištně pomáhat, pak tato kniha má smysl a moje práce a láska nepřijdou nazmar. Opustila jsem dobře placenou práci, abych se pejskům mohla naplno věnovat a alespoň zčásti zmírnit utrpení, které jim lidé způsobili. Jsem s nimi 365 dnů v roce, od rána do večera, a to bez nároku na mzdu. Manžel mě v mé činnosti plně podporuje a jeho zaměstnání je jediným zdrojem příjmu v rodině.
Prodat 3.000 ks knih nebude žádná legrace, a tak se s velikou prosbou o pomoc obracím na Vás. Pokud Vás kniha osloví, tak jí můžete doporučovat dál Vašim známým, kolegům, rodině a přátelům. Doporučení je nejlepší reklama. S pokorou o sobě říkám, že nejsem spisovatelka. Ale příběhy pejsků jsou tak silné, že jsem se rozhodla o nich napsat. Vy, moji milí čtenáři, posuďte sami, zda-li se mi to povedlo.
Moc Vám všem děkuji za pomoc, přízeň a podporu.
S úctou, Iva Volková
Dobrý den, jmenuji se Iva Volková a narodila jsem se ve Slavičíně. Již při mé mnohaleté úspěšné práci finančního poradce u stavební spořitelny jsem se začala věnovat masážím a rehabilitaci psů s poškozeným pohybovým aparátem. Potřeba pomáhat psům ve mně kolovala neustále. Za 10 let své „psí praxe“ jsem postavila na nohy ochrnuté psy či psy po těžkých operacích. Masážemi jsem dokázala odstranit různé bolesti a otoky na kloubech, čímž jsem zmírnila pro psy mnohdy ubíjející bolesti, a zachránila je před operacemi. Majitelé mých psích klientů o mě často říkali, že mám „čarovné ruce“. Dnes se vzhledem k časové náročnosti mého poslání věnuji pouze týraným psům. Veškeré své znalosti využívám k uzdravení mých čtyřnohých přátel v dočasném domově pro týrané psy RAFAEL o.p.s., který jsem založila, a to pod dohledem veterinárních lékařů. Mnoho lidí se na mě obrací s prosbou o pomoc při uzdravení jejich čtyřnohého přítele. Snažím se dle svých časových možností pomoci. Ráda také spolupracuji s jinými organizacemi a útulky a v případě, že se mi sejde veliké množství krmiva, ráda se rozdělím.
Kapitola první
Jak to všechno začalo
Už od mládí jsem měla silný vztah ke zvířatům a k přírodě. Milovala jsem stromy, lesy, potůčky a rozkvetlé louky. A vždycky jsem toužila po pejskovi. Jednou na Štědrý den ráno – bylo mi asi tak devět – můj tatínek někam odjel. Maminka pekla vánoční dobroty a chystala štědrovečerní večeři, zatímco já tatínka nedočkavě vyhlížela. Odpoledne přijel s velikou hnědou aktovkou. Pomaloučku ji otevřel a já na dně uviděla sedět maličké štěňátko, které na mě koukalo svýma nádhernýma očkama. A to byl zlomový okamžik v mém životě. Dívala jsem se do těch nádherných, ustrašených očí a už napořád jsem jim propadla.
Jak můj život plynul, měla jsem několik psů. Můj příběh blízkého vztahu k nim začal, když jsme si před lety pořídili štěně německého ovčáka Nera. Jako tříletý nešťastně uklouzl na namrzlé zemi a poškodil si páteř. Padl na zadek a nemohl se zvednout. Okamžitě jsme ho vezli k veterináři. Prognóza byla špatná: musí do Brna k operaci na klinice Jaggy. Vyrazili jsme, sněžilo, cesta byla velice náročná. Po příjezdu mu pan doktor dal narkózu, zrentgenoval páteř a zjistil, že poškození není tak veliké, aby musel podstoupit operaci. Porušený byl jen jeden nerv v blízkosti páteře. Pan doktor tvrdil, že by Nerovi mohla pomoci několikatýdenní rehabilitace a naprostý klidový režim. Potom mi ukázal, jak s pejskem pracovat, a já se do toho po návratu domů pustila.
Bylo hrozné vidět ho tak bezmocného. Denně jsem ho tedy masírovala, cvičila jsem s ním a Nero se po měsíci začal stavět na nohy. Hned jsem to volala panu doktorovi, který mě povzbudil: „Vydržte ještě, zdá se, že už máme vyhráno“. Uběhly další dva týdny a Nero začal pomalu chodit. Už sice nikdy nesměl běhat a musel zapomenout na házení „aportíků“, které tak miloval. To hlavní se však podařilo: chodil. Byla jsem obrovsky šťastná. A uvědomila jsem si, že pomáhat podobně postiženým psům by mě naprosto naplňovalo...
Mým vroucným přáním je, aby všechny bytosti na světě byly štastny.