Příběh
Před 22 lety...
Námět na román mne napadl v devátenácti letech, když jsem se procházela třebíčskou židovskou čtvrtí. Od dětství jsem se chodila toulat na tato místa, která mne nepřestávají přitahovat a inspirovat. Představovala jsem si, že zde existuje půjčovna andělů, kam si každý může přijít pro toho svého. Zestárla jsem a se mnou stárnul i námět, který jsem téměř každý rok rozepisovala znovu a jinak. Letos jsem příběh dokončila.
Jsem blízko...
Před dvěma měsíci jsem založila vlastní Nakladatelství Blízko, abych mohla novelu vydat. Chci oslovit všechny, kteří ještě nerezignovali na svět fantazie, jenž se s tím naším reálným velmi často prolíná. Vytvořila jsem příběh zčásti surrealistický - o dívce se dvěma srdci, záhadných návštěvnících antikvariátu i andělech. Příběh o vytrácení starého světa a o návratech do dětství, kdy nám ještě nebylo dospělými ublíženo. O návratu do kouzelné zahrady, kde vše začíná, nebo končí?
Můj cíl...
Jediným mým cílem je příběh vydat a dostat mezi čtenáře. Obklopila jsem se profesionály, kteří pracují na tom, aby kniha jako taková byla nápaditě a kvalitně vytvořená. Grafická podoba knihy teprve vzniká, její autorkou je Andrea Uváčiková a minimalistické grafické prvky budou součástí jednotlivých kapitol. Obálka s její autorskou kresbou bude tištěna na risografu a písmo používáme od Storm Type Foundry. Cílová částka je zhruba třetinou skutečných celkových nákladů. Na knize se budu sama finančně podílet, protože v ni maximálně věřím. Pokud vyberu více než cílovou částku, použiji peníze na tisk vyššího nákladu knihy.
Deset knih pošlu zdarma...
V den spuštění kampaně nabídnu na sociálních sítích deseti z vás zaslání knihy zcela zdarma. Pod jednou malou podmínkou. Až si ji přečtete, předejte nebo pošlete ji zase dál. Chtěla bych sledovat osudy a cestu knih i jejích čtenářů.
Ukázka z prologu...
(...) V situaci, která se odherála těsně před vklouznutím do sklavárny, se skláním nad starou ženou. Právě omdlela před obchodem v odtékajícím proudu igelitových tašek. Její žilnaté ruce s vyhublými prsty stále cítím obemknuté kolem zápěstí, před očima i na halence zvratky její bezmocnosti. Z úst se na obrubník sype všechna bolest, zatímco ženin mladší otisk sekýruje lékaře ze záchranky.
„Matka má roztroušenou sklerózu,“ třese s ní. Zpola odhalená ramena rezignovaně klesají, „mami, já za tebou přijedu," ale šeptem se obrací k mladé doktorce, "prosím vás, nechte si ji tam, já už nevím, co s ní!“
Zatímco se nemohu odtrhnout od detailu rukou, které se přidržují dcery a života, schoulené tělo mizí v sanitce a její oči hltají všechen můj soucit.
Vím, že jsem pro tu ženu schopná udělat cokoliv.
Takové cokoliv, které si většina lidí nedokáže vůbec představit,
cokoliv, hraničící s příčetností,
cokoliv, které už ani nehraničí,
cokoliv, v němž chybí pud sebezáchovy,
cokoliv, končící sebedestrukcí.
Netuším, kde se rodí bodavý soucit, který mne znovu a znovu překvapuje. Jako bych se na okamžik topila v jejím bolestném světě. Jediný pohled na ruce, rozpraskané rty, pár zaslechnutých slov a sedím ve svátečním pokoji nad kávou, kterou upíjí z růžového porcelánu. Je to chvíle, kdy se její vzpomínky bouří, zahrávají si s pamětí, která nepřestává rodit nové křičící životem. Jako kdyby nebyla válka a rodiče nezemřeli, už léta sedí ve starém domě za řekou s kufry sbalenými a ona je konečně poslouchá, směje se, šťastná, že jsou zpátky, procházejí s ní do nového tisíciletí, vstává a tančí s manželem, odněkud se plíživě vloudí housle, bláznivě se točí dokola i s šálkem, který se naklání, zatímco dcera s údivem zírá na stárnoucí matku, kterou musí vzít co nejdřív k lékaři, protože tohle není normální. A ještě než jí v mých myšlenkách stačí šálek vypadnout z ruky a dokutálet se až k prahu s prošlapanými parketami, ztratí se sanitka s divokým houkáním v zatáčce.
„Nepotřebujete pomoct?“ divím se vlastní větě klopýtající k ženě, co chvatně sbírá rozsypaný nákup. Jako bych ji usvědčila z myšlenek na matčinu smrt, lekavě odběhne ke svému autu.
Miniaturní útržek se už sám řadí k mnoha podobným mezi realitu a fantazii, balancuje na pomezí několika světů a mísí se se sny.
(...)
Autorkou fotografií je Eliška Blažková a byly nafoceny na místech, kam jsem umístila Půjčovnu andělů. Vznikne z nich ucelená minisérie pohlednic. Děkuji Karolíně Škárkové za společné focení.
