Příběh
Jak to začalo
Seniory vnímá veřejnost jako přítěž nebo nadávku. Dlouhodobě se snažíme tuhle nálepku strhnout. Snažíme se ukázat, že je se seniory zábava, že umějí žít. Po loňském úspěchu se seniorským kalendářem, jsme se rozhodli zkusit to znovu. Netvrdíme, že seniory po vernisáži kalendáře začali všichni milovat a obdivovat, ale alespoň se někteří zastavili a zamysleli. Vernisáž navštívili i kolemjdoucí mladého věku. Odcházeli s úsměvem a kalendářem v ruce, což byl obrovský úspěch. Ještě před pár lety by ani nevstoupily dovnitř.
Mít charitativní kalendář je hezká věc. Ale jak to udělat, aby to seniory bavilo. Oblékat je do kostýmu a fotit v ateliérů nikoho z nich nebaví. Nedivíme se :) Řekli jsme si, že je za jejich odvahu postavit se před fotoaparát vezmeme na výlet, že s nimi vyrazíme někam, kam se bez pomoci nedostanou. A úspěšně to plníme. Prohlížíme opuštěné továrny, hrajeme tam na basu, chystáme opékání buřtů na hradě a vše dokumentujeme.
Tisk, tisk, tisk a zase tisk - to je náš cíl.
To je důvod proč jsme zde! Vše zvládáma sami s dobrovlníky. Ale tisk je poměrně nákladná věc, bez které se neobejdeme.
Těšíme se podpoře dobrovolníku, kteří nám pomáhají s doprovody, které jsou nezbytné pro jakoukoliv seniorskou akci. Ti nás doprovázejí a zdarma nám půjčují i rekvizity. Co ale musíme zaplatit je samotný tisk a vazba kalendářů. Z loňského roku již víme kolik co stojí, a že to není málo. Fotíme a výletujeme od března. A teď je na řadě sehnat peníze, aby vše nezůstalo jen v elektronické podobě. Každou fotografii z kaledáře bychom rádi vytiskli ve formě obrazů a vytvořili z ní putovní výstavu.
Jak to vypadalo loňský rok
Letošní největší odměna od paní Milady :)
"Je mi devadesát a ještě jsem u letadla takhle blízko nebyla. Děkuju Vám strašně moc. Já už všechny přežila a sama se nikam neodvážím." - paní Milada (89let) po výletu k letadlům. (Ta usměvavá letuška na fotografii:)
Kdo jsme?
Jsme Domovinka. Staráme se o seniory. Jednak v jejich domovech, aby mohly dál žít, tak jak jsou zvyklí, jen s naší pomocí (hygiena, léky, nákup...) Mohou u nás ale nalézt i svůj posední domov. A to tehdy, když už jim jejich síly nestačí, nebo jsou úplně sami a byt je pro ně vězením, ze kterého vycházejí jen zřídka, nebo vůbec. U nás mají péči zdravotní sestry, pomoc pečovatelů a "sousedy," se kterými si mohou popovídat. Nejsou zde izolovaní a o samotě, což je velmi častý důvod, proč se rozhodnout k pobytu u nás. Nemusejí se bát, že upadnou a nedovolají se pomoci, mají si tu s kým popovídat a koho požádat o pomoc.
Proč to děláme?
Za prvé zkusíme jak jsme ta tom ohledně veřejného mínění. Uvidíme, jestli máme nějakou podporu veřejnosti a šanci uspět a jestli to spolu dáme. Také to považujeme za dobrou možnost, jak seznámit společnost s možnostmi ve stáří. Nejen pro ně samotné ale například pro jejich staré rodiče, protože, ne každý si ví rady, neví co má dělat, když rodiče zestárnou. Často mají pocit, že jakékoliv zařízení znamená rodiče odložit, neví, kde hledat pomoc. Kalendář bude obsahovat i informace o našich službách a linku kam mohou zavolat, když budou potřebovat pomoci s péčí o své blízké. A hlavně, chceme vytisknout kalendář - takový kalendář, který bude dělat radost, bude pozitivní - protože i takové může stáří být, tedy takové má být!