Vydat nádhernou 250stránkovou knihu Hotel Praha, věnovanou této bohužel již zlikvidované perle československé architektury.
Hotel Praha byla vyjímečná stavba s pohnutou historií a tragickým koncem, která nyní opět ožije - ve stejnojmenné rozsáhlé monografii sochaře, publicisty a neúnavného ochránce umění ve veřejném prostoru Pavla Karouse a jeho spoluautorů. Kniha na 250ti stránkách zmapuje historii vzniku, provozu i ostudného zániku této unikátní stavby čtveřice architektů Paroubka, Navrátila, Černého a Sedláčka. Hotel, stavěný původně pro komunistickou elitu, se stal výstavní skříní toho nejlepšího, co bylo tehdy architektonicky i designově možné - možná paradoxně bez ideologického zabarvení. Osvětlení navrhoval geniální Stanislav Libenský či Pavel Hlava, autorské lampy zase Karel Volf, sochařskou výzdobu měli na starosti Břetislav Benda a Miloš Krátký. Nábytek navrhoval například Zdeněk Hřivnáč.
Luxusu pokojů i apartmánů s výhledem na Pražský hrad (tehdy naprosto nadstandardně vybavených barevnou televizí a ledničkou i vcelku standardně odposlechy tajné policie StB) si v průběhu let užívali takoví přátelé socialismu, jakými byli Jásir Arafat či Muammar Kaddáfí.
Stavba a její vysoce kultivované prostory byly po pádu režimu převedeny na město Praha a sloužily nejen VIP hostům (B.B.King, Tom Cruise, Nicole Kidman), ale i široké veřejnosti. Na úsvitu nového tisíciletí byl celý komplex bohužel zprivatizován kontroverzními firmami a Ministerstvo kultury mu následně, i přes řadu intervencí architektů i historiků, odmítlo přidělit status památky. V tragickém finále pak celou stavbu nakonec poslal k zemi miliardář Petr Kellner.
Monografie vychází jako chybějící a opožděný epitaf této výjimečné stavby letos v květnu v nakladatelství BiggBoss ve spolupráci s UMPRUM. Provokativní obálku ztvárnil Vladimír 518, grafickou podobu knize vtiskla Tereza Hejmová a Terezie Štindlová. Společně s Pavlem Karousem (autorem projektu i stejnojmenné knihy Vetřelci a Volavky, mapující umění ve veřejném prostoru před rokem 1989) se na publikaci podíleli i historici Ladislav Zikmund-Lender a Milena Bartlová a také dokumentarista Martin Kohout.
“Když jsem si při naší realizaci reliéfu Hotel Praha prohlížel, uvědomil jsem si, že ve výzdobě interiéru hotelu určeném pro komunisty nejsou žádná díla znázorňující úderníky, kolchozníky, vojáky, srpy a kladiva, prostě žádná přitroublá propaganda, jen kvalitní umění a řemeslo. Můj dojem ještě potvrdil Miroslav Müller, obávaný šéf oddělení kultury Ústředního výboru KSČ, kterému se přezdívalo Malej Miler - to proto, že na ÚV byl ještě nějaký další mocnější funkcionář téhož jména, kterému se říkalo Velkej Miler. Malej Miler ke mně při slavnostním předání prací přišel a očividně spokojený povídá: ‚No, pracujícím by se tahle výzdoba nelíbila, ale nebojte se, my to pracujícím neukážeme.‘ A skutečně, na kolaudaci nás autory děl ani architekty nepustili, stavba se předala ochrance a už se tam nikdo normální nedostal.“ - ukázka vzpomínek sochaře Miloše Krátkého na výstavbu hotelu.