Jmenuji se Naďa Šefránková. Přes dvacet let žiji v Praze, ale mé kořeny jsou v Písku. Pár let jsem měla pocit, že nepatřím ani sem, ani tam. Můj domov byl kdesi na půl cesty.
Psát příběhy jsem začala už na základní škole. Pak přišla recitace, ochotnické divadlo, svatba, porod, druhý porod, rozvod, zaměstnání, další porod a konečně opět psaní! Většinou o ženách a pro ženy. Témata o lásce, samotě, hledání, nepochopení, seznamování…
Mám za sebou temné období, které odstartovalo vznik této knihy. Hlavní postavou je Lenka, která nemá potuchy, jak záludný rok ji čeká. Doslova rok ve znamení hada. Každá kapitola má napínavý závěr, který nutí čtenáře číst dál a dál. Kapitol je dvanáct, jako měsíců v roce. Vážně nemocná matka, syn na pervitinu a sexy chlap s modrýma očima. Zvládne Lenka tuto kombinaci? Nebo sjede až na samé dno…?
V mém okolí se kniha líbila, a to mě přesvědčilo o jejím vydání. Pátrala jsem jak to udělat. Až jedna známá mi poradila Hit-hit.
Celý život mám pocit, že mě ještě něco čeká. Zda to bude vydání právě této knihy závisí už jen vás. Za každé, byť malé, přispění ke splnění snu, předem posílám své velké díky.
Jak to všechno začalo? Začalo to už dávno, v mém dětství. Měla jsem spoustu snů. Chtěla jsem být princeznou, mít krásného prince a pohádkový život. Ale to přání jsem asi zapomněla vyslovit…
Ukázka z knihy:
Než začal tenhle zkurvenej rok, byla jsem normální ženská, co se rozvedla a začíná znovu dýchat a žít. Pomalu a hezky jsem se vzpamatovávala z manželského soužití, které bylo spíše „nesoužití“. Ale nestěžuju si, ošklivé chvíle jsem vymazala a dostala šanci jít zas dál. Dlouhé týdny jsem se těšila ze svého nového bytu, voněl novotou a mnou. Obraz jsem si mohla zavěsit, kam se mi zamanulo, nikdo mne nesekýroval, nekritizoval a nic nezakazoval. Milovala jsem nové barvy, kterými jsem vymalovala místnosti, a těšil mne ten všude rozprostírající se klid. Že to byl zdánlivý klid, jsem pochopila až s nástupem Nového roku.