Příběh
Díra v hlavě mi ukázala cestu, deník o pochopení rakoviny, jsem psala v průběhu posledních šesti let. Nyní cítím, že nastal čas podělit se o to, jaký přístup jsem k nemoci zvolila a co mi pomáhá překonávat prognózu. Chci svým příběhem inspirovat ostatní a zároveň si splnit svůj sen o vyslání knížky do světa. Rozhodla jsem se svůj příběh zveřejnit a rukopis vydat samonákladem. Rukopis má již od léta v rukách sazbařka. Touto kampaní chci získat čtenáře a zjistit, jaký počet knížek zadám po ukončení kampaně do tisku.
Knížka začíná dnem, kdy jsem jela na magnetickou rezonanci. Co vám tedy začne vířit hlavou, když se dozvíte, že v ní máte obrovský nádor?
Má první myšlenka poté, co jsem spatřila snímky z magnetické rezonance patřila Magdě. Mé dcerce, která na mě doma čekala, až se vrátím a nakojím ji. Doktoři ale měli jiný názor. Bylo mi 28 let.
Deník o sobě, o svém nádoru a o svém okolí, které se s mou diagnózou muselo také vypořádat, jsem začala psát pár týdnů po operaci mozku v roce 2013. kdy jsem vlivem léků, hormonů, zastavovaného kojení, nevyspání se a stresu měla změněné vnímání. Tehdy jsem měla zbystřené smysly, proto je deník i o tom, jak prodělat rakovinu mozku a (ne)zbláznit se. Díky tomu, že jsem si z počátku nepřipouštěla závažnost nemoci a soustředila se na rychlé uzdravení a návrat domů za dcerkou, je knížka i přes své téma místy veselá.
A proč jsem se rozhodla svůj příběh sdílet?
Nechci si nechávat jen pro sebe, co mě zhoubný nádor naučil. Nepříznivá diagnóza v nás totiž nemá vyvolat strach a paniku. Naopak! Je to vzkaz. Příležitost pochopit, že máme v životě něco změnit.
Během léčby jsem se párkrát divila, proč některé věci nevím, proč mi to nikdo neřekl. Možná proto, že jsem si zakázala vyhledávat informace na internetu a na prognózu jsem se záměrně neptala a byla ráda, že to můj lékař respektoval. Věřím v sílu energie a nechtěla jsem si připustit žádné negativní myšlenky. Prvotní záměr byl sepsat pár nasbíraných tipů do brožurky nebo letáčku, který by byl k dispozici v nemocnicích. Ty můžete nalézt na mých stránkách http://diravhlave.cz v části Rady. Psaní mě ale začalo bavit a já jsem se chtěla vypovídat.
Dnes jsem své nemoci vděčná. Až při recidivě jsem pochopila, že mi chce něco říct.
Začala jsem pátrat. Má nemoc mi otevřela oči a prohloubila vnímání. Uviděla jsem díky ní zelenou barvu zelenější. Začala vnímat svět i život jinak a konečně pochopila ony omílané fráze „žít tady a teď“ a „štěstí si nosíme sami v sobě“. Tato zkušenost mě hodně naučila. Vidím svůj život jasněji.
Těším se na další život. A na ten pocit, až si pohladím příjemné desky deníčku v pevné vazbě, budu si listovat jeho stránkami a přivoním si, abych nasála jeho vůni! A až dostanu zprávu od čtenáře, že mu má kniha dodala sílu překonávat nesnáze s úsměvem na rtech.
Pokud vám kniha v něčem pomůže, inspiruje a dodá optimismus a víru v uzdravení nebo energii, vyplní se můj záměr při sdílení vlastního životního příběhu. Většina knížek s podobnou tématikou popisuje výsledný stav a nastavení mysli. Já svým příběhem sdílím, jakou cestou jsem k proměně došla.
Prostřednictvím své knihy děkuji za tuto životní lekci. Naučila jsem se přemýšlet trochu jinak a žije se mi lehčeji.
Dá se knížka napsaná člověkem, který má díru v hlavě, vůbec číst?
Zkuste to, ukázka ze začátku knihy:
Ano, podívejte se na anotace od čtenářů rukopisu:
- U knížky jsem brečela a smála se dohromady. Kniha má tu moc pomoct, ale nejenom těm, kteří jsou nemocní a bojuji o život, ale hlavně těm, kdo jsou zdraví a životem jen bezduše proplouvají. Přijde mi, že Iva byla v podstatě vyvolena k tomu, aby to všechno zažila, prožila a hlavně přežila, právě pro to, aby to, co jí nemoc dala a samozřejmě i vzala, mohla sířit dál. Abychom my nemuseli onemocnět, a přesto to si díky této knížce spoustu věcí uvědomili. Proto ta knížka má obrovský smysl.
Hanka Vokatá
Majitelka a provozovatelka Vazárny Příbram, vazarna.cz
- Autentické sdílení životního příběhu plného touhy, naděje, síly a víry v uzdravení. Příběh plný lásky k životu, lásky mateřské, partnerské, ... Najdete zde také každodenní realitu po operaci mozku popsánu s cenným detailem, upřímností, odlehčeným a jemným humorem, který si zamilujete. A mnohem víc. Kniha se čte lehce, přestože vám bude místy jasné, že popsané prožitky lehké nebyly. Toto vyprávění deníkovou formou vás přímo pohltí, dojme, i pobaví. A možná vám i otevře oči a především srdce. Vše je možné. Hluboce věřím tomu, že sdílení takových příběhů je léčivé pro každého z nás. Ivanko, děkuji.
Vendula Šprynglová
Podporovatelka „mámo-dcerovských“ vztahů, průvodkyně Alchymie ženy
-
Knihu jsem přečetla doslova na jeden nádech. Je to velice poutavý příběh mladé dívky, maminky, který ve mě vyvolával spoustu emocí od smutku a lítosti až po hlasité výbuchy smíchu. Mladá dívka, která měla dvakrát otevřenou hlavu,... je nejen hlavní hrdinkou tohoto příběhu, ale hrdinkou pro nás všechny. Knihu velice doporučuji.
Kateřina Dudaščíková, 38 let
V současné době se léčím s karcinomem prsu a knihu si čtu na chemoterapiích a velice mi pomáhá. Nikomu nic takového nepřeji, ale ten pocit, že v tom nejste, nebo nejsme sami, mě uklidňuje
-
Díra v hlavě je kniha o životě, o beraní tvrdohlavosti, optimismu, nezdolné životní touze a vnitřní síle. Příběhy, ve kterých je všechno dokonalé se možná dobře poslouchají, ale v reálném životě tomu tak není. Ve svých životech zažíváme momenty, které bolí, které si neradi připomínáme, ale právě tyto momenty nás v životě lidsky posouvají nejvíc, a právě díky nim dokážeme naplno vnímat radost, štěstí a vnitřní naplnění. Autorka ve své knize přibližuje svůj život s nádorem, život bez něj, život s rakovinou. Kniha je místy syrová, věcná, ale autentická. Autorčina sebereflexe nás donutí k zamyšlení o příčině vzniku nemoci. Věřím tomu, že nemoc je informací. Informací, která nám říká, že něco není v pořádku a že takhle to prostě dál nejde. Někdy si stačí odpočinout a jede se dál, někdy je toho už ale příliš.“
Honza Tománek
Vrcholový sportovec a dvojnásobný Mistr Světa v 70.3 Ironmanu. V patnácti letech se Honza stal účastníkem dopravní nehody, kdy ho srazil nepozorný řidič automobilu. S těžkou situací a získaným handicapem se vyrovnal po svém, a dnes patří k nejúspěšnějším multi-sportovním talentům vrcholového parasportu. Honza svými sportovními výkony inspiruje své okolí, což je mnohdy daleko cennější než vítězství nad soupeři
-
Pokaždé když držím v ruce podobnou knihu, kdy se člověk musel vypořádat s těžkým údělem osudu, napadá mě, proč zrovna tento človíček si musel tím vším projit. Pak se začtu do příběhu a intimně soucítím s každou jeho myšlenkou a situaci, kterou prožívá. Na konci příběhu mám jasno. Iva, která je hlavni aktérkou knihy, kterou držíte v ruce, mě znova přesvědčila, ze většina těchto lidi jsou zde proto, aby nás inspirovali a pokaždé dojdu k přesvědčení, že příběh Ivy a ostatních je o ne- moci nás všech a díky nim a jejich příběhu, nám ukazují, jak dokáže být lidské srdce statečné. Jako by zde bylo vše proto, abychom si všichni srovnali v hlavě, co je v životě důležité, co stoji za naší péči a co naopak máme nechat být. Děkuji Ivě, že se podělila o svůj příběh a že nám odhalila svou soukromou realitu, která může ostatním ukázat, jak se dá postavit a bojovat s tak závažnou nemocí. A především, jak přístup k životu mění naší realitu. Na tváři mám úsměv pokaždé, když čtu v příběhu a cítím, jak láska, v tomto případě láska, která se objevila u Ivy, má obrovský vliv na léčbu, výchovu její dcerky, vztah s ostatními lidmi a vůbec na celý Ivy život a mění běh celého Ivina příběhu. Je to právě láska k životu, co rozhýbe celým světem a změní děj věcí. Jako v pohádce. Láska přemůže vše, i zlého čaroděje. Děkuju Ivuš.
Mgr. Zdenka Pohlreich
www.zdenkapohlreich.cz