Příběh
V kavárně Ukryté kafe je tma ,ticho, klid, pokoj, byt, můžeš si vyřešit... my řešíme. Oslavu ročniho výročí jsme si takto nepředstavovali. Měl zahrát Jan Žamboch... Loni na konci března jsme slavnostně otevřeli. Letos v březnu nečekaně a ne z vlastního rozhodnutí zavřeli. Za ten rok proběhlo spoustu koncertů našich i přespolních drnkálistů, pár cestovatelských přednášek, pár vernisáži našich mazalek. Bohužel s tim jak se situace vyvíjí to s námi nevypadá dobře. Od začátku jsme věděli do čeho jdeme. Kroužek pletení si na sebe tak tak vydělá. Vydělá ale musí být otevřeno. Zatim to vypadá že ještě pár měsíců otevřeno nebude a každý měsíc zavřené kavárny nás stojí desítky tisic. Něco na účtu je ale do června kdy se má uvolnit režim to nevydrží. A i kdyby vydrželo. Za něco se budou muset nakoupit zasoby zaplatit koncerty ale hlavně pokračovat v nasich snech... Ale já, jsa nuzák, mám jen své sny. Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy. Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech. (Butler)