Příběh
Jak to celé začalo?
Někdy v roce 2012 jsme seděli se svými tehdejšími spolupracovníky, produkční Connie a kameramanem Nathanem v zašvábené redakci v Pekingu a přemýšleli jak dělat silné dokumentární filmy kvalitně a levně. Řekl jsem, že musíme najít jedno prostředí kam vlezeme, kde strávíme týden a pak vylezeme se silným materiálem. Natáčení v jednom prostředí ušetří peníze za cestování, ubytování a bude produkčně jednoduché. Příběh ale musí být skutečně silný. Napadly mě prostředí dvě - afghánské vězení a čínský sirotčinec. "Začneme tím sirotčincem, když už jsme v Číně, ne? To by mělo být relativně jednoduché a rychlé," uzavřel jsem. Málokdy jsem se při své práci mýlil více.
Co je naším cílem?
Dokončit dokumentární film o Číně Nebe a dostat jej do kin. Premiéru a uvedení do kin plánujeme v říjnu letošního roku.
O čem film Nebe je?
Když tady prozradím detaily, tak nemusíte do kina chodit nebo Vám částečně zkazím zážitek, který doufám že při sledování Nebe budete mít. Řeknu jenom, že jako korespondent v Číně jsem sedm let uvažoval o natočení dokumentu. Snadno se to řekne. Ale jak? Čína je tak obrovské a složité téma, že na nějaké smysluplné plnohodnotné vysvětlení by byl třeba celý seriál dokumentů. Na ten jednak nebyly finance, ale ani energie. V roce 2012 se zrodil nápad natočit půlhodinový film o čínském sirotčinci. Nicméně na tomto nápadu nebylo nic rychlého, levného ani jednoduchého jak jsem si původně naivně myslel. Jen dostat se do sirotčince, který by nám dovolil natáčet, trvalo dlouhé měsíce. I přesto se ale půlhodinový film koncem roku 2014 podařilo dokončít, ale CNN, která si film objednala ho nakonec neodvysílala. I přesto, že jsme už dokonce měli vysílací termín. Dodnes se mi nedostalo ze CNN vysvětlení proč. Na tlak kamarádů z branže, kteří materiál viděli a byli jím nadšeni jsem se rozhodl film dodělat. A to ne půlhodinový, ale celovečerní. K tomu bylo potřeba jet zpět do Číny a na to peníze. A pak do střižny, na což jsou také potřeba peníze. Část jsme dostali od Fondu českého filmu. V roce 2017 se tedy opět v Číně natáčelo. Po návratu do Čech začala tvůrčí muka, o čem vlastně film je. Odpověď jsme našli zdlouhavým a občas frustrujícím objevováním o čem film není. V hledání nám v diskuzích pomáhali Radka Denemarková, jedna z nejoceňovanějších a nejkvalitnějších současných spisovatelek, podnikatel, filmař a filantrop Václav Dejčmar a jiní. Dokument, který nakonec vznikl není pouze o sirotčinci, ale o současné Číně, tak jak jsem ji prožil a vnímal.
Film je sestříhán a má práce na něm je pro teď hotova. Je ale potřeba film dozvučit, dobarvit, dodělat titulky a zaplatit práva na hudbu a nějaké video. Přestože lidé kteří s námi na dokončení spolupracují to dělají téměř zadarmo, studia, technika a práva zadarmo nejsou a peníze jednoduše došly. Následná propagace a distribuce také není nejlevnější. Proto se na Vás obracíme s prosbou o finanční pomoc. Film chci po osmi letech práce pochopitelně vidět v kinech. Navíc jsem po velmi pozitvních reakcích kolegů a kolegyň, kteří film viděli a jejichž věk se pohybuje od 26 do 80 let nabyl přesvědčení, že jsme vytvořili důležitý dokument, který nejenže vypovídá o současné Číně, ale zároveň vypráví příběh, jehož vzkaz se dotýká celého světa. A já osobně jsem stále v šoku, že jsem takovéto poselství našel právě v Číně. Mnohokrát Vám děkujeme za podporu.
Něco málo o nás
Jde o můj teprve druhý dlouhometrážní dokumetární film. Ten první jsem natočil v roce 1999 ve Spojených státech a kromě veřejněprávní televize v USA jej odvysílaly stanice v Kanadě, Švédsku, Norsku, Dánsku a Slovinsku. S filmem "Nebe" jsem bojoval šest let než jsem se spojil s filmovým producentem Janem Macolou, držitelem dvou Českých lvů. To pak vedlo k setkání se zkušenou střihačkou Adélou Špaljovou, která svou vizí film v podstatě zachránila a stala se spolurežisérkou dokumentu. Přes tyto dva ostřílené filmové tvůrce jsme se pak spojili s dalšími českými filmaři, včetně legendy a nestora českého filmu, zvukaře ing. Ivo Špalja, kteří nám pomohli film obsahově dokončit. Podstatnou roli hrála Lucie Tenney, produkční s obrovskými mezinárodními zkušenostmi a také moje přítelkyně. Rozdělaný film jsem s Lucií diskutoval přes dva roky téměř denně. Při těchto nekonečných diskuzích pomalu krystalizovala podoba filmu, nacházeli jsme východiska ze slepých uliček, do kterých se tvorba filmu opakovaně dostávala a našli řešení pro doladění mnoha detailů. Lucie se tak stala tím dramaturgem, kterého jsem roky hledal.