Příběh
Není to otázka genderu, ale poesie
Opít sebe, opít všechny, / kteří mají chuť se zpít
Dvojverší Lili B. Novákové vystihuje podstatu a důvod vzniku naší antologie, na jejíž vydání se v rámci této kampaně pokoušíme získat prostředky. Je možné v ní hledat a nacházet — autorky, nebo jen jednotlivé básně, při jejichž čtení se zastaví čas. Je možné objevit jména, o kterých jsme nevěděli… a která zase zapomeneme. A jména, kvůli nimž půjdeme do knihovny, do antikvariátu nebo knihkupectví a budeme hledat, půjčovat si a kupovat. A znovu je číst. Jsou i jména, která zařadíme do čítanek, recitačních večerů a příruček dějin literatury. Vrátíme je do literárního kontextu, kam patří a odkud se vlivem různých okolností ztratila. A není to otázka genderu, ale poesie. Antologie samy o sobě jsou výborná věc, některé jsou tematické, některé regionální… editorka této knihy, sama autorka, vybírá z toho, co je jí blízké a o co se chce podělit s ostatními. Shodou okolností se věnuje básnířkám. A je to čirá krása.
Poznámka editorky
Do antologie jsem zařadila autorky existující sbírky — mohla být vydána vnakladatelství nebo jako bibliofilie, e-kniha, či vlastním nákladem, nebo jde o samizdat, dohledatelný například v knihovně Libri prohibiti nebo v soukromém fondu (výjimkou jsou básně Šárky Smazalové Svítání a Déšt a báseň Soni Kociánové Rozjímání, které byly vybrány přímo z rukopisu, a v rejstříku uvedení videoportrétu namísto sbírky neslyšící básnírky Elišky Vyorálkové). Sbírka byla napsána česky a bez ohledu na pseudonym je autorkou žena. Nebyly zařazeny sbírky psané nářečím, ani knihy, ve kterých prevažuje jiný prvek než poezie, například některé básnické prózy, dramatické básně, humorné říkanky a pod. (výjimkou je žánrově proměnlivá tvorba Bohumily Grögerové a u několika autorek uvedení knihy obsahující kromě poezie i prózu). Také nejsou zahrnuty sbírky básnířek, jejichž národnost je jiná než česká; stejně jako u předchozích omezení je hlavním důvodem snaha zachytit co nejúplněji tvorbu českých autorek, i při pohyblivosti veškerých pomyslných hranic a měřítek. Nejstarší dohledanou sbírkou splnující uvedená kritéria jsou Písne (1857) Marie Čacké, antologie končí rokem svého zrodu, tedy 2014 (výjimkou je výbor Na chůdách snu, 2016, ze kterého byly čerpány ukázky v části věnované Simonettě Buonaccini). Závěrečný rejstřík obsahuje jména všech básnířek, jež se, při splnění výše uvedených kritérií, podařilo nalézt a ověřit existenci sbírky. Oddíly Dvacet pět básnířek a Jedna báseň jsou mým osobním výběrem.
Zuzana Gabrišová
Narozena 1978 v Brně. Vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, učila na základní škole, věnovala se překladu, sedm let byla zen-buddhistickou mniškou v Jižní Koreji. Po návratu pracovala jako pečovatelka a na Univerzitě Palackého v Olomouci obhájila dizertaci věnovanou surrealistkám. Autorka čtyř básnických sbírek: Samá studna (2019), Ráno druhého dne (2015), Těžko říct (2013) a O soli (2004). O své určující zkušenosti říká: „Není lehké říct, proč jsem se po sedmi letech vrátila z korejských klášterů. Poezie a literatura nebyly přímým důvodem návratu, ale jsou jedním z důvodů, proč jsem se vrátit dokázala. V Koreji a předtím rok v maďarském zenovém centru jsem až na výjimky nepsala, ale taky nečetla, neměla jsem téměř přístup ke knížkám. A když jsem se k nim znovu dostala, v knihovně klášterní školy a pak v jediném anglickém antikvariátu v Soulu, nemohla jsem přestat číst a později začala znovu i soustavněji psát.“ K vydání připravila antologii česķých básnířek Milá Mácho (Větrné mlýny, 2020).
Větrné mlýny
Větrné mlýny (www.vetrnemlyny.cz) existují od roku 1995, věnují se nakladatelské činnosti, organizaci mezinárodních kulturních projektů a filmové produkci. Vydávají kvalitní literaturu napříč žánry (dosud na šest set titulů), kulturní revue RozRazil, provozují literární portál MAČ365, dvacet let pořádají literární festival Měsíc autorského čtení (www.autorskecteni.cz) a průběžně další kulturní, nebo vzdělávací projekty (Cesty paměti, Noc poesie atd.).
