Jedna dívka, Táňa, měla skoro čtyřicet let na půdě a pak i různě po světě sbírku básní, kterou jí dal v osmdesátých letech přečíst kluk, co byl do ní trochu zamilovaný. Sbírku, která nesměla tehdy vyjít. Po skoro čtyřiceti letech ji ona dívka našla a dala mu ji zpět. A on si si přečetl a s trochou smutku si uvědomil, že možná promarnil téměř čtyřicet let. Že měl být básníkem. A je jen...docela známým novinářem. Ale třeba se i po padesátce dá život změnit...
Vydat básně, které na to skoro čtyřicet let čekaly.
Druhá básnická sbírka novináře, kterou se vrací o čtyři desítky let zpět...
Má žena, která je jinou ženou, než Táňa, co měla ty básně tak dlouho schované, říká, že je to malý poklad. A když to říká ona...
Novinář, komentátor, básník a jak stále doufá i budoucí spisovatel, v minulých letech měl i pár výstav grafik, obrazů a fotografií. A před pěti lety vydal svoji básnickou sbírku, která ale nebyla první. Ta první by i díky vám mohla konečně vyjít. Čím dříve, tím lépe.
Váš zájem bude pro mě velkým povzbuzením. Peníze budou užity na vydání sbírky.
Jedna báseň jako ochutnávka:
Bylo nám deset
Touláme se stíny
studu za nahotu
který zavřel dětství.
Strachem z něj
se neznáme.
Chtěl bych tě zase vidět nahou.