Příběh
Dalibor Maňas - Tynošita, Karel Škrabal - Nikoho nečekám. Poezie. Nic víc, nic míň.
Kampaň za všechny prachy pro dvě básnické sbírky.
Škrabal Maňasovi
Údělem umělce vždycky je samota. K samotě patří pes a kůň. Zvíře vedle tebe samotu podtrhne. Mráz, cigareta a kafe. Až když se vysereš ráno v mrazu na latríně, teprve potom opravdu se rozední. Pravá tvář se skrývá v každodennosti: každá vesnice má svou metalovou kapelu, která každý víkend obráží zábavy v okolí… Na vesnici vyrábějí z motorek a trabantů traktory… Vesnice vyčkává, na obzoru žádná kosmická loď nepřistává. Cestou zpátky vzali jsme paní stopařku. Smrděla. Dalibor se smál mé lidumilnosti. Život je výlet. Rytmus a teprve potom zvuk, zvuk důležitější než hudba. Táhli jsme z nádraží v Moravských Bránicích nahoru k chatám. Půda zmrzlá, na ní sníh, na bobu ve vleku můj starší syn. Tehdy tak malý. Vedle poskakovala Týna, ještě živá. Chatová osada úplně prázdná. Hlavně být stranou, vůbec ničemu se nedivit, proplout městem bez emocí. Neklid je v těch druhých. V kamnech praskalo, za okny mráz, dítě usnulo a my jsme psali na střídačku. Každej jednu dvě věty, vznikaly manifesty. Když padaly Perseidy, co sis přál? Nic, já jsem to nestihl. Čím míň krámů sebou taháš, tím se ti jde líp. A tvá elektrická kytara o to tvrději zní.
Maňas Škrabalovi
Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvělých sloganů. Jenže pro umělce byl pouhý novinář, na literární scénu příliš vulgární, akademikům se jevil jako „zprávař“ a aktivista. Vítrholc musel přijít. Na palubě parníku, který se měl jmenovat vídrholec (z němčiny, základem druhé části je slovo holz čili dřevo), učinil Karel nejzásadnější manažerská rozhodnutí. Začal číst po klubech, barech a kavárnách. Vydal desku, několik almanachů, několik básnických sbírek. Hlouběji přilnul k avantgardě a undergroundu. Mezioborový umělecký provoz se stal součástí jeho bytosti stejně jako asociace na slova vítr a holý. Mimochodem podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka byl Vídrholec les na cestě z Českého Brodu do Prahy, který býval skrýší loupežníků. Nechceme být ani hezčí, ani lepší. Střežíme tajemství. Obyčejné nezapomenutelné chvíle. Umíme se bavit.
Karel Škrabal
Narozen 1969 v Jihlavě, básník, zakládající člen umělecké skupiny Vítrholc. Provozovatel a editor webu Nedělní chvilka poezie. Živí se jako novinář, je ženatý a má dva syny. Přes čtyřicet let žil v Brně, teď žije v Praze.
Dalibor Maňas
Narozen 1966 v Opavě. První básně publikoval v samizdatu. Verše upravoval pro skupinu Valerian’s Future. Spoluzaložil Vítrholc. Pracoval jako kastelán na hradě Hukvaldy, dramaturg rockového klubu Wagoon v Novém Jičíně nebo obchodní zástupce. Nejvíce času strávil jako editor v novinách, nyní je na volné noze. Žije střídavě v Brně, kolem Prahy, vrací se na sever Moravy.
Vítrholc
Uskupení Vítrholc vzniklo roku 1994 vydáním stejnojmenného almanachu poezie, kterých vyšlo devět. V roce 2004 vyšlo CD 100. Vítrholc je elektronický recitační kruh s hudební stěnou. Na koncertech deklamuje vlastní poezii i texty spřízněných či oblíbených autorů. V letech 2018 a 2019 prošel generační proměnou a nynější sestavu tvoří Dalibor Maňas a Karel Škrabal, básníci, muzikanti a performeři Filip Klega, Krista Kašpar, Jaroslav Škvarna, Eliška Hondlová, Dominik Bárt a Honza Walda Valík. Má silné brněnské kořeny, i když jeho členové žijí od Prahy po Moravu.
