Příběh
Jaké je poselství ECHO FRAGILE?
Autorské album Echo fragile Ondřeje Štochla představuje výběr těch nejzásadnějších kompozic uplynulých sedmi let. Skladatelův jazyk, výrazný sémantikou křehkých hudebních prostředků, se zde představuje ve dvou významových rovinách. Zatímco jedna z nich je převážně kontemplativní a zároveň apelující na přirozenou vnímavost, komunikaci jemných sítnic lidské duše, druhá se zabývá naopak nedobrovolnou odtržeností těch z nás, kteří prostě nedovedou být součástí komfortní zóny běžné mezilidské komunikace - zejména lidí s poruchou autistického spektra. Echo fragile (křehká ozvěna) tím odráží dvě protikladné roviny dnes tolik potřebné nonkonformní senzitivity v mezilidské komunikaci. Té, která probíhá v... jemných náznacích? gestech? mimosmyslových vjemech? Asi jakkoli jinak, než v běžných frázích postrádajících i poslední stopy lidskosti.
Váš příspěvek bude použit na pokrytí nákladů spojených s výrobou CD, konkrétně od masteringu nahraných skladeb, přes grafiku až po konečnou výrobu a lis CD.
Pokud se chcete více zapojit, můžete projekt sdílet se svými přáteli osobně, na sociálních sítích nebo jinou vám libou formou.
O skladbách...
Advent o příchodu Anděla JIN pro vibrafon a obligátní bicí / Martin Opršál - vibrafon, Jan Nepodal - bicí
volně navazuje na starší dílo Jin – nostalgie a naděje pro vibrafon a orchestr, tentokrát však vystačí se sólistou a občasným stínováním blanozvučných nástrojů. Snad je tak ještě intimnější a osobnější. Protože... Andělé JIN jsou vzácní. Nenápadní, ale neuvěřitelně vnímaví. Jednoduše nahlédnou i do těch zákoutí lidské duše, kam nikdo jiný nevidí. Přijímají lidskou slabost jako vzácnost a mají čas naslouchat. „Když takový anděl JIN vstoupí do prostoru vaší mysli, je to Advent, skrytý, ale významný, hodný zaznamenání...“ Skladba vznikala v adventním čase, který pomáhá odlišit důležité od pomíjivého. Je psána pro vynikajícího a empatického vibrafonistu Martina Opršála.
ve verzi pro vibrafon sólo lze pustit zde:
Pramen z jeskyně bezmoci pro smyčcové kvarteto / Ensemble LUX Wien
Tato skladba volně navazuje na starší proPASti, inspirované mými osobními zkušenostmi s lidmi s poruchou autistického spektra. I přes docela rozvinutý systém péče se jejich soukromí musí často vejít do jakési malé jeskyně mezi sociálními propastmi. Upřímný zájem o jejich vnitřní svět většinou nahrazuje snaha ovlivnit jejich nápadné chování – jako společnost víc jednoduše neumíme. Jeskyně bezmoci, nuceně uzavřené duševní prostory, jsou potom domovem stále více lidí – i těch bez postižení.
Přál bych každému, kdo se takto – nerad – uzavírá, aby dokázal věřit svému prameni. Jeho korýtko se postupně prohlubuje s těmi, kteří k němu chodí. Chtějí jeho čistotu. Aby prohloubil jejich pohled na všední věci i zjemnil jejich vnímání. Možná dovede odplavit leckterou závislost… Vědomí jeho potřebnosti je totiž tím jediným, co může vést z jeskyně ven, jinak a jinudy, než by se dalo čekat.
JIN – nostalgie a naděje pro vibrafon a orchestr / Martin Opršál - vibrafon, PKF, dir. Ilyich Rivas
Lidé, kteří nahlíží i do těch zákoutí lidské duše, kam nevidí nikdo jiný. Neleknou a neštítí se jich a naopak uvěří jejich smyslu v pravý čas. Jsou spíše nenápadní, ale extrémně vnímaví. Umí vlídně přijmout a povzbudit, mají na to sílu i ochotu. Pomáhají, abychom svou citlivost nemuseli skrývat – říkám jim andělé JIN. Tedy andělé pochopení, přijetí, rezonance, sdílení.
Tiché, introvertní energie spojené s principem JIN je dnes kolem nás velmi málo, jako by byla neviditelná. Na její prožití je potřeba mít čas, který nikdo nemá. JIN-andělé jsou velmi vzácní, těžko si jich všimnout - asi proto je v hudbě cosi nostalgického. Sólová role vibrafonu, nástroje zpravidla rezonujícího s někým v danou chvíli výraznějším, symbolizuje ale také naději. Takovou, jaká je v naslouchání někomu, kdo vás chápe. Snad je i mé dílko vlídnou odpovědí plnící své nenápadné poslání.
Kvintet pro housle, violu, violoncello, kytaru a klavír /Ensemble Konvergence Praha
je cyklem čtyř miniatur. Původně jsem chtěl, aby to byly jen hříčky se sémantikou barev a tónů, která se v tomto čistě strunném obsazení nabízí. Prostě Kvintet, který co nejpřesněji vykreslí své nálady a dojmy, skladbička napsaná na oddech mezi většími a závažnějšími kusy. Hudba v posloupnosti vět ale přeci jen ztrácí svou naivitu. Otevírá vrátka k delšímu, introspektivnímu období, důležitému a tiše napjatému. Je stále tišší a temnější, jako vleklá INSOMNIE přicházející z ničeho. Nakonec je pro mě velmi osobní skladbou, o to více, že vznikla velmi volně, bez záměru určité, konkrétní výpovědi. Může být poděkováním těm nejbližším, kteří pomohli časy insomnie přečkat.
Mikroludia (2016-???) pro housle a klavír / Tereza Horáková - housle, Ondřej Štochl - klavír
drobné skladbičky pro housle a klavír, vznikají jako časosběrný a dosud neuzavřený cyklus. Jejich společným znakem je co největší redukce prostředků a pročišťování mého kompozičního jazyka až k jeho základním principům. Chci, aby zde působily přímo, syrově a bez zprostředkujících prvků - jako řeč bez zbytečných slov. Drobná a jindy přehlédnutelná gesta jsou zde tím hlavním sdělením. Úlomky hudby jsou tak svou povahou na hranici interpretovatelného. A to jen někým, kdo umí být tou nejcitlivější sítnicí a vnímá i neviditelné či nikdy nevyřčené.
Cyklus je psán pro houslistku Terezu Horákovou, v jejíž fascinující interpretaci i třeba nehotových skic či náčrtků jsem mohl vždy zahlédnout přesné a citlivé odrazy všeho podstatného, co má hudba může říci.
Živý motýl pro soprán a komorní soubor / Irena Troupová - soprán, BCO, Pavel Šnajdr - dirigent
Nedávejte do hrobu motýla živého,
vždyť víte, že to není dobrý...
Svět bez motýlů by už nebyl pestrý.
Zbyli by tu jen komáři a vosy...
a včely. Ale ty nejsou pestré
ani krásné. Jen užitečné.
A jenom na to krásu světa
samy neutáhnou.
Floriánek, 8 let
...když se bojíte, že to, co je vám posvátné, nesdělíte a neubráníte. Krása se tak spojuje s bezmocí o to víc, že je nepostradatelná. Přehnaná tak není euforie při jejím prožívání. Ale ani hysterické záchvaty, když ji někdo ničí, protože je přeci pro "normálního" člověka bezcenná. K pochopení je i suše komentovaná bezmocná odevzdanost.. Básnička osmiletého Floriánka, vnímavého dítěte s autismem, je pro mě v tomto ohledu výstižnou metaforou. Jako by se za ní skrývalo mnoho takových extrémů. Možná jediné, co jí chybí, je kousek dětské naivity.
"Živý motýl" volně navazuje na starší "Pramen z jeskyně bezmoci". I tentokrát odráží vyhrocené stavy a nenalézá klid. Vyrovnanost někde uprostřed mezi tím vším - bylo by to nevěrné a nepravdivé. Skladba může vybídnout k úvaze, co vše neumíme (nechceme) vidět a slyšet, jak dlouho dovedeme relativizovat něco, co blízkého člověka hází ode zdi ke zdi. I kdyby byl třeba "normální"...
Skladba vznikla pro vynikající sopranistku Irenu Troupovou a Brno Contemporary Orchestra.
Epilog pro altovou flétnu, violu a violoncello / Ensemble Konvergence Praha
Při práci na této skladbě se mi neustále a vtíravě připomínal jeden konkrétní zvuk. Připomínal mi pohled na čisté sklo nebo na neutrání zrcadlo, ve kterém se nic neodráží. Těžko říct, kde se vzal. Později mi tato skladba začala připomínat známou situaci: v paměti vám zůstane nějaký úlomek, jehož původ už dávno neznáte. Může to být slovo stejně jako barva, zvuk nebo třeba čichový vjem, to je jedno. Ale provází vás na každém kroku. Jako by teprve on uzavíral jako epilog onu událost, prožitek nebo sen, kde jste se s ním bůhvíkdy setkali. Vyhledává tak nové souvislosti, aby se v nich rozplynul.
O skladateli
Ondřej Štochl (nar. 12.6.1975 v Praze) studoval na konzervatoři v Praze hru na violu (1989 – 1995) a skladbu (1992 – 1996). Ve studiích pokračoval na hudební fakultě AMU – obor skladba ve třídě prof. Marka Kopelenta (1997 – 2003).
Věnuje se především tvorbě komorních a orchestrálních skladeb, někdy s vokální či elektronickou složkou. V posledních letech se profiluje zejména rozsáhlejšími prostorovými kompozicemi. Mezi ty výraznější patří např. Modrá - čistá a křehká vzniklá na objednávku Orchestru Berg (vítězná skladba soutěže Nuberg 2011), ...vlídnost...světlo duše..., která byla napsána pro Brno contemporary orchestra na zakázku Velikonočního festivalu duchovní hudby 2013 a především Ve dne stíny, v noci Světlo pro Orchestr Berg (2017). Ve tvorbě posledních let jsou podstatné dvě významové linie. Zatímco první si všímá kontemplativních témat nezřídka souvisejících s taoistickou symbolikou (např. Jin - nostalgie a naděje), druhá si všímá témat lidské komunikace a odtrženosti (zde jsou inspirací osobní zkušenosti s lidmi s PAS - např. Pramen z jeskyně bezmoci).
Jeho tvůrčím zázemím jsou Komorní soubor a skladatelské sdružení Konvergence, kde působí jako umělecký vedoucí, skladatel a violista a jehož je spoluzakladatelem a od roku 2018 i Trio Helix. Jako skladatel se účastnil např. ISCM World music days 2007 v Hong-Kongu jako zástupce České republiky. K interpretům jeho skladeb (na domácí scéně i v zahraničí) dále patří komorní seskupení (např. Luxembourg Sinfonietta, Ensemble Bern Modern, Moens Ensemble, Ensemble Platypus Wien, Isang Yun Trio Prague), či orchestry (Moravská filharmonie Olomouc, Pražský komorní orchestr, Orchestr Berg, PKF, BCO aj.).
Od r. 2010 působí jako pedagog na Konzervatoři Jana Deyla v Praze, kde v současné době vyučuje kompozici a hudebně teoretické předměty. Pedagogice skladby se věnuje i v rámci kompozičních kurzů "Postfest" v Kroměříži.