Před několika málo lety se ke mě jen velkou náhodou donesl zcela neznámý příběh. Na první pohled se mi zdál jako spousta jiných příběhů z padesátých let, kdy útlaku muselo čelit mnoho nevinných lidí. Ovšem postupně jsem se dozvídala další a další podrobnosti, a nejednou žasla nad spletitostí lidských osudů.
Když jsem během jednoho z těch vzácných rozhovorů vyslechla, že rodina hlavní hrdinky této knihy jen velkou náhodou unikla před deportací do sibiřského gulagu, věděla jsem, že o tomto neobyčejném lidském příběhu musím začít psát.
Název knihy Lastočka pochází z ruštiny a v češtině znamená vlaštovka. Proč je název knihy v ruštině? Má souvislost s příběhem a čtenář k pointě názvu postupem četby sám dojde...
Chtěla bych vydat knihu v tištěné podobě, která by udělala radost nejenom mě, ale i ostatním čtenářkám.
Ludmile je jen několik málo let, když se její život prominentního děvčátka ze dne na den změní v peklo rudého bezpráví. Její otec Josef, komunistický funkcionář žijící se svou rodinou v Rusku, náhle upadne v nemilost bolševických pohlavárů a překotně i s celou rodinou prchá do bezpečí své domoviny. Ale štěstí není zadarmo a pro každého…
Druhá světová válka, nacismus a v neposlední řadě nástup komunismu k moci v roce 1948 opět zatlačí Josefovu rodinu až na samý okraj lidské existence. Josef je obviněn z vlastizrady a odsouzen k mnohaletému žaláři. Mezitím se Ludmila, daleko za branami věznice, snaží postavit na vlastní nohy, najít sebe sama a žít jak nejlépe dovede. Ovšem tlak politických událostí nepřímo ničí vše, co se snaží ze všech sil zachránit. Rodinu, vztahy v zaměstnání, a nakonec i manželství.
Roky hledání i nejistého štěstí se střádají jeden za druhým a Ludmila náhle stojí na prahu čtyřicítky. Osamělá žena, nemající takřka nic, o co by se mohla opřít, náhle potká o čtrnáct let mladšího Honzu, který se neohlíží do minulosti a nebojí se vykročit proti nepsaným společenským normám i předsudkům.
Tento příběh je sepsaný na základě skutečných událostí a vyprávěn paní Ludmilou. Najdeme v něm nejen autentické vzpomínky na významné historické milníky naší země, ale i na Rudolfa Slánského, Antonína Zápotockého, a nepřímo i na Miladu Horákovou. Ve vyprávění dojde řeč i na těžkou práci vězňů v uranových Jáchymovských dolech v 50. letech, a také na nelidské chování dozorců během výslechů obviněných.
Nenápadná osoba, zajímající se o historii, vzpomínky pamětníků a knihy. Mám za sebou dvě povídkové sbírky a několik dalších literárních počinů - novely Zahrada mého života a Svět, co byl mým. Tato knížka je ale první, kterou bych ráda dostala na pulty knihkupectví.
Vydat knihu je poměrně finančně náročné. I když se sama snažím o propagaci, zpracovala jsem knižní obálku a mnoho jiných administrativních činností, bez finanční podpory ostatních čtenářů je pro mne nemožné knihu vydat. Ráda bych přinesla tento příběh ke každému, kdo v naší zemi žije a připomenout její minulost tak, abychom ji už nikdy nemuseli znovu opakovat.