Příběh
Jak to začalo
Dlouho nás zajímá, jak se dá o smrti hovořit. Jak obtížné je vtáhnout toto téma do rozhovoru s člověkem, který je v druhé půli svého života, a hluboce vnímá, že smrtelnost není jen teze. Budeme se umět zbavit ostychu? V co nejvyšší míře respektujeme jedinečnost každého, netlačíme nikoho do poloh, kde jim nebude dobře. Pakliže ale se nám dostane přijetí, jsme přeci jen v tom základním tahu neodbytní a osobní. Oba jsme dlouholetí redaktoři, pracujeme se slovem a s rozmanitými lidmi, rádi protínáme stereotypní "bubliny". Rádi se vyptáváme na názory, které jsou nám vzdálené. Každý člověk v sobě obsahuje celé zástupy lidí. Věříme, že to je z naší práce poznat.
Co je náš cíl?
Sami pro sebe chceme mít pro smrt více uděláno - ze zkušeností druhých potěžkávat vše, co si můžeme sami osvojit a učit se o smrtelnosti víc přemýšlet a zasazovat ji do souvislostí vlastního žití. Mluvit s těmito lidmi byla pro nás velká pocta. Jsme si jistí, že tak pestrá škála rozmanitých zkušeností každého obohatí a povzbudí, proto vyjdou rozhovory knižně.
Detaily
Oslovili jsme řadu lidí s prosbou, zda by nám mohli věnovat pár hodin svého času a mluvit s námi o smrti. Stále se říká, že současnost smrt vytěsnila a nejraději by ji zrušila. Někteří ale tvrdí, že už to neplatí. Proto nás především zajímalo, co je na tom pravdy: třeba s tím i nějak zahýbala covidová krize. Jak se dá o smrti mluvit, ne teoreticky, ale osobně, na tělo – to jsme chtěli zjistit. Nešlo nám ani o náčrt sociologického průzkumu, ani jsme neměli ambice vplést jednotlivé hlasy do nějaké závěrečné syntézy. Sejdou se tři lidé a mluví spolu o smrti, nevyhnutelně i o svém životě, nic víc v tom není.
Tématické okruhy, kolem kterých se naše hovory točily, by se daly přiblížit asi takto: Kdy jste se setkali se smrtí poprvé? Jak si představujete dobrou smrt? Víte, kde chcete být pohřbeni a jak? Bojíte se smrti? Co je vlastně na smrti tak znepokojivého? Mluvíte o posledních věcech se svými blízkými? Jak vám vaše profese formovala pohled na smrt? Je vůbec vhodné tato témata nastolovat? Jelikož každý náš respondent má svůj životní příběh, své zaměření, svou životní krajinu, je každý rozhovor naprosto ojedinělý, a to nejen obsahově, ale i formou, jazykem. Proto se nezlobte, že vám nepředložíme žádnou ukázku: o celku by nevypověděla nic.
Pro smrt uděláno s nám měli: vědec a filosof Ivan Havel, biolog a filosof Stanislav Komárek, hudebník Jan Spálený, spoluzakladatelka hospice Cesta domů Martina Špinková, filosof Miroslav Petříček, socioložka Jiřina Šiklová, psycholožka a disidentka Dana Němcová, psychiatr Radkin Honzák, politik a kníže Karel Schwarzenberg, vrchní zemský rabín a spisovatel Karol Sidon, římskokatolický biskup Václav Malý, evangelický farář Miloš Rejchrt, hrobník David Stejskal, který i v hrobce bydlí, Julius Mlčoch, dlouholetý ředitel Pohřebního ústavu Hl. města Praha, gerontoložka a zakladatelka Alzheimerovské společnosti Iva Holmerová, lékařka záchranářka Jana Šeblová, malířka Věra Nováková Brázdová, sklář a člen skupiny Tvrdohlaví Zdeněk Lhotský, dva členové rady vlády pro národností menšiny – za romskou komunitu Ladislav Goral a za vietnamskou Uyen Huu Pham, za notáře Marie Mandlerová, básníci J. H. Krchovský a Petr Hruška, velitel útvaru speciálních operací a afghánský veterán Lumír Němec, lékařka se specializací na intenzivní péči Magda Čepková a anglický filosof Peter Wilberg, který mluví o svém umírání.
... a ještě něco navíc
Angličan české slovo smrt neumí vyslovit – ona je zkrátka nevyslovitelná. Možná to nejdůležitější na našich rozhovorech je právě zjištění, zda vůbec a jak můžeme o smrti hovořit.
"Pokud mám strach, tak mám strach tak strašnej, že si to vůbec neuvědomuju. Líp to neumím říct," řekl nám Karol Sidon (aspoň jeden úryvek!)
Kdo jsme?
Lucie Vopálenská (1972)
Pro veřejnoprávní rozhlas začala pracovat v roce 1991 coby externistka ve slovenské redakci vysílání pro národnostní menšiny. Od roku 1995 byla spolupracovnicí slovenského vysílání Rádia svobodná Evropa/Rádio Svoboda, poté, co se přestěhovalo v Mnichova do Prahy. V letech 1997 až 2004 v České televizi spolumoderovala a připravovala diskusní pořad Na hraně, za nějž s kolegyní Alenou Červenkovou v roce 1998 získaly novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.
V současnosti pracuje na stanici Český rozhlas Plus, zajímá se především o sociální, kulturně-politická a společenská témata.
Michal Plzák (1963)
Redaktor a od roku 2002 (vyjma let 2018–2020) ředitel nakladatelství Kalich, vydal řadu knižních rozhovorů: se Sváťou Karáskem (Víno tvé výborné, 1998), s Milošem Rejchrtem (O něco svobodnější, 2002), s Jaroslavem Duškem (Nenucený výsek, 2004), s Jiřinou Šiklovou (Bez ohlávky, 2011), s Lukášem Přibylem (Zapomenuté transporty, 2013).
Od roku 2008 přednáší o holokaustu v institutu CERGE-EI, publikuje texty na Aktualne.cz.
František Plzák (1996)
Fotí a točí videa, krátké filmy a hudební klipy. Pro naši knížku nafotil tisíce snímků s velkým citem pro portréty i momentky z rozhovorů, včetně cesty tam a zase zpátky.
Proč to děláme?
Rozsah knížky se minimálně zdvojnásobil a náklady ve všech směrech narůstají (zejména redakce, předtisková příprava a tisk). Nechceme nikoho příliš zkrátit nebo snad vynechat. Každý hlas je osobitý. Proto jsme se uchýlili k této nezvyklé formě a prosíme vás o podporu. Knížka bude mít cca 500 stran, bude vázaná, s fotografickými portréty a momentkami z rozhovorů. Prodejní cena bude cca 450 Kč. Vyjde na podzim 2021 v nakladatelství Kalich. Slavnostní uvedení proběhne v listopadu v Knihovně Václava Havla v Praze.
