Příběh
Pro koho je kniha určena?
Kniha je určena pro děti, kterým bude knížku předčítat maminka, nebo si ji již dokážou přečíst samy. Díky vlastním ilustracím autorky a napínavému ději bude kniha určitě přečtena jedním dechem.
Svou první knížku jsem napsala už ve svých 11. letech. Sama jsem také nakreslila ilustrace. Už v dětství jsem začala psát krátké příběhy, ve kterých jsem se začala postupně zdokonalovat, až jsem dopsala toto své největší dílo!
Detaily
Podpořte vydání dobrodružné napínavé knihy, kterou budou Vaše děti číst jedním dechem. Jsem 12letá začínající spisovatelka vytvořila jsem dobrodružnou knihu Cesta z džungle. Poutavé čtení jsem doplnila o vlastní kresby, které děti budou provádět celým příběhem. V závěru knihy je omalovánka, křížovka a záložka.
Kniha je určena pro děti od 5 let i pro začínající čtenáře. "Můj 15letý bratr řekl po přečtení několika prvních kapitol, že je to hustý a napínavý". Formát knihy je A5 s barevným přebalem. Peníze budou použity na tisk, rozeslání knih a zajímavých odměn.
Jedna z prvních povídek
Vydat svoji první knihu byl můj sen. Jednu povídku, kterou jsem napsala mi dokonce vytiskli rodiče. Ze začátku jsem ji psala na papír, ale neuměla jsem ještě ani napsat "s" :D Jmenovala se: ,,Poník Dino“.
Něco málo o mně
Na svět se dívám možná i trochu naivně, často utíkám z reality čtením nebo představováním žití v jiném světě. Díky tomu jsem možná i tuto knihu napsala. Koníčky jako hraní počítačových her, čtení, kreslení a malování z toho všeho myslím vyplývají dost dobře :D Jako menší jsem chtěla žít v lese a být něco jako "Elf". Ale to když jsem byla menší. ?
Co Vás v knize čeká ?
Patrikův domov lehne popelem, když je ještě batole. Jednoho dne se nevědomky ocitne v pařátech káněte, které ho odnese do svého hnízda na skále. Když hlavní hrdina omylem ze skalky spadne přímo do moře, začne boj o holý život. Podaří se Patrikovi přežít? Dostane se někdy vůbec zpátky domů? V přírodě jste totiž predátor nebo kořist.
Ukázka z knihy Cesta z džungle
Mířilo to ke mně, ale jeho pohyby byly pomalé. Byl připravený na ranní snídani, což jsem měl být já. Začal jsem máchat rukama, které zvíře vyplašily a ladně zase odplulo do dálky. V tu chvíli jsem nevnímal smysly, prostě jsem rychle plaval dál, neohlížejíc se. Dostal jsem se pár metrů od břehu a uviděl znovu tu hrozivou ploutev.
Tentokrát už jsem věděl, co mě čeká a byl jsem připravený čelit tomu zvířeti tváří v tvář. Napětí stoupalo, ponořil jsem se a jen tak tak uhnul výskoku, který mě měl připravit o hlavu a umlčet mě tak navěky. Co se vlastně stalo? No, žralok, který už dlouho vyčkával, prostě vystartoval z vody, doufajíc, že dostane své jídlo. Teď se ještě nenajíš, nebude to tak jednoduché, jak si myslíš...
Vynořil jsem se a pozoroval, jak se žralok otáčí, aby mohl opět zaútočit. Ponořil jsem se. V tu chvíli jsem mu hleděl do jeho dravých očí.
,,Teď budu předstírat, že odplouvám a pak se mu vynořím ze zad a on mi nebude moct utéct...‘‘ Tázavě jsem se podíval, věděl jsem snad, co si myslí...?