Psal se rok 1967 (pro mnohé něco jako prehistorie) a dětem právě začal první letní prázdninový den. Téhož dne vstoupil v platnost zákon o znalcích a tlumočnících. Přišel okupační rok 1968, sametově revoluční rok 1989, rozpad Československa na dva státy, vstup do EU v r. 2004, obrovské ekonomické proměny a další a další milníky v českých dějinách. To vše zákon o znalcích a tlumočnících a příslušné vyhlášky bez úhony přečkaly. Celé roky se soudně jmenovaní tlumočníci ne-li prali, tak alespoň brali za jeho změnu, jelikož vyhlášky z 60. let jaksi pozapomněly, že mléko již nestojí 2 Kč, rohlík není za 0,30 haléřů a za 1 Kč se nedá telefonovat třeba i 24 hodin v kuse nebo že třeba existuje něco jako internet a elektronická komunikace a roky se již nepoužívá fax. Dočkali se v r. 2021. Poslanci ovšem s novým "tlumočnickým" zákonem odhlasovali mj. i povinnost složit (a také si zaplatit) vstupní zkoušku i těm, kdo tuto činnost začali vykonávat třeba již před deseti, dvaceti nebo i třiceti lety. No a já mezi ně patřím.
No přece abychom si všichni navzájem rozuměli (proto se taky učíme cizí jazyky, ne?). Jenže někdy na to dorozumění musíme mít i úředního štempla. A toho získá jen ten, kdo složí, třeba i na stará kolena, příslušnou zkoušku u Ministerstva spravedlnosti (kterou si ovšem musí nejdříve zaplatit).
Zákon dává zájemcům o zkoušku dva pokusy. Mým cílem je, jak by ne, složit zkoušku na první pokus. Ale i tak bude potřeba jet do Prahy na ministerstvo ještě vícekrát kvůli jmenování a na ta školení :-).
A další cíle? Vylepšovat zájemcům o překlad lepší služby tím, že zakoupím překladatelský software, případně svižný notebook, se kterým budou překlady frčet od ruky.
Projekt by měl pokrýt výdaje spojené s udržením statutu soudní překladatelky (poplatek za členství v profesní organizaci, za povinnou zkoušku u Ministerstva spravedlnosti, za překladatelský software a školení k němu a zbyde-li, tak i notebook, na kterém ty překlady pojedou jak po másle. Abych Vám mohla rychle, přesně a elektronicky překládat. :-)
Více o mně
K překladům jsem se dostala proto, protože mě vždy bavily cizí jazyky a já se kdysi zaměřila na španělštinu. Udělala jsem si všelijaké zkoušky a osvědčení, později jsem částečně ještě souběžně se studiem ukazovala španělsky mluvícím turistům naši zemi a nějakou dobu jsem pracovala jako delegátka ve Španělsku. Po návratu jsem překlady a tlumočení zvolila jako jednu z variant, jak zůstat v kontaktu s jazykem. Ten je pro mě takovým spojením a poutem k zemi, kterou mám ráda (a týká se to zejména Kanárských ostrovů).