Podpoř klan bojovníků POSLEDNÍ SVÉHO JMÉNA 1 Ve stínu věštby

Příběh

Jak to začalo?

U mne platí pravidlo "pokud v knihovně nevidíš knihu, ke které se rád vracíš, musíš ji napsat." A tak to také začalo. Jako dítě jsem běhala s lukem po lesích a vymýšlela legendy a hrdinné příběhy. V mé mysli jsem děj viděla tak živě, že jsem začala promýšlet každý jeho detail. Byla by škoda ho jen tak s přibývajícími léty vypustit, a tak jsem vzala do ruky pero a začala psát...

Náhle mi pod rukama začal vznikat příběh. Jak šel čas, učila jsem se, měnila své názory i vnímání světa a se mnou se měnil i onen příběh a styl mého psaní. Až do knihy, která si už nyní našla místo v srdcích mých čtenářů.

Jaký je můj cíl?

Nikdy předem nevíme, jaký příběh si přečteme v knize našeho života. Ale jednotlivé kapitoly můžeme ovlivnit svým jednáním, odhodláním a pílí. Stojím na pokraji dospělosti a na život se připravuji studiem. Není bohužel v mých finančních možnostech vydat knihu z vlastních zdrojů. Staňte se tedy vy spisovateli řádků v mé knize života. Díky vašim příspěvkům, které bezezbytku použiji na vydání mé prvotiny, můžete ovlivnit hned několik budoucích kapitol té mé knihy života. Jestliže se to povede bude vám právem patřit můj velký a věřím, že celoživotní, dík.

Čím více se vybere – tím více knih vyjde.

O čem je má kniha?

V Tamriele je doba Yarlů, válečníků a Říšské války, kterou rozpoutal mocný Lord Ornyx. Mladé válečnice nesoucí na bedrech osud svého klanu se musí vypořádat s pravdou, že jejich život již nikdy nebude takový, jakým byl před vypuknutím války. Legendy, které se zdály být dávné roky zapomenuty náhle ožívají, a do říše se s magií vrací i draci. Jestliže občané Tamriely chtějí zachránit svůj klan, musí držet při sobě a najít si nové útočiště, ze kterého budou moci vést odboj proti nepříteli. Nepřítel by totiž rád viděl všechny občany Tamriely v okovech pod svojí vládou. A nejen to! Dračí král, prvorozený tvor starého světa, se vrací zpět aby si vzal, co mu patří. Stane se tak, nebo Tlapové toto temné proroctví zastaví? Příběh plný napětí, tajemství, ale i přátelství a naděje se odehrává v bitvě dobra se zlem. 

Ale dost již bylo povídání. Pojďme na krátkou ukázku.

Kia odvrátila zrak a zadívala se velkým oválným oknem ven. Tváře měla rudé vzteky. Nevěděla už, jak sestru přesvědčit.

„Ano!“ vykřikla tedy, „tak mají vypadat vojáci. Dej mi tu korunu a já…“

„Ale my nejsme vojsko! Máme chránit slabé a hájit svůj blahobyt. Ty se Kio prostě nehodíš do role vůdkyně. Každého bys popravila i za to, že nezaklepal.“

Kia se rozkřikla po malé kulaté místnosti. Šedohnědé oči propletené nitkami jantaru jí přímo plály. „Ano, popravila bych je! Měli by pořádně pracovat. A ty Raven…“ ukázala na ni prstem a odmlčela se.

Raveniny oči se zatřpytily hněvem. V černých zorničkách se zaleskla stříbrná čepel dýky, kterou jí sestra stále mávala před obličejem.

„Však ty se mi ještě pokloníš a budeš prosit, abych si vzala korunu a slitovala se!“ dokončila větu Kia, otočila se jako na obrtlíku a s opětovným prásknutím dveří odešla. Vše myslela velmi vážně. Nenáviděla to tady. Nemohla vystát, že je Triss Válečnice bude zástupkyní místo ní. Ani tlapským tajemníkem nebyla zvolena.

Raven, Triss a Coen měli největší moc. Ti tři rozhodovali o vedení klanu Tlapů.  Raven všemu velela, Triss ji zastupovala a Coen byl tajemník a rádce.

Kia chtěla víc. Slávu, bohatství a plnou vládu.

Mezitím, co sbíhala točité schodiště Raveniny věže, horečnatě přemýšlela o svém plánu. Už zbývá jen malý kousek k naplnění toho, o co jsem celé roky usilovala.

Přešla přes nádvoří a vší silou zabouchla bránu. Ráznými kroky směřovala stále vpřed. Vyšla po malé prašné cestě na louku a mířila k lesu, kde měla ukrytou tašku.

„A teď navždy…“ remcala si pro sebe, ale náhle se otočila. „…Co to?“

Po louce za ní běžel válečník větší postavy. Měl světlé delší vlasy a modré oči.

„Kio! Počkej na mne, zlato,“ řekl jí zadýchaně. Zastavil se a opřel se dlaněmi o stehna, zatímco popadal dech.

„Jdi pryč, Dubasi, nemám na tebe náladu,“ obořila se na něho Kia drsným tónem a dál pokračovala po prašné cestičce rázným krokem vpřed...

Také by se slušelo se představit. Takže nyní pár slov o mně…

I přesto, že vystupuji pod zvláštním pseudonymem, jsem česká, šestnáctiletá začínající autorka, kterou psaní chytlo někdy v jedenácti letech. Ze začátku jen tak, pro zábavu a později i pro odlehčení nemilých životních událostí. Psaní se tak pro mě stalo nejen milovaným koníčkem ale i terapií. Absolvovala jsem kurz Tvůrčího psaní a stále hledám inspiraci ke psaní, kde se dá. Momentálně studuji cukrařinu, ale to nebude jediná škola, kterou absolvuji. Jsem duší umělkyně, takže i maluji a chci se tomu věnovat po celý život. Kromě svých koníčků bezmezně miluji svoji rodinu, každého svého přítele a kočky, které nesmí chybět, jelikož kočka dělá můj domov. Vážím si přírody a každé pomocné ruky, která mi je nabídnuta – proto vám budu moc vděčná za každičkou pomoc s vydáním mé knihy.

Poděkování

Děkuji Platformě HitHit, že mi dala tuto příležitost. Děkuji portálu Vydej knihu za podporu a pomocnou ruku. A především děkuji vám všem. Jelikož bez vaší finanční pomoci cílovou páskou neproběhnu, a to by byla velká škoda. Věřím, že to společně tuto bitvu vybojujeme.

Závětem si dovolím vypůjčit slova polského spisovatele Andrzeje Sapkowski

„Meč osudu má dvě ostří. Jedním jsi ty.“

Jelikož stojím na kraji své dospělosti a již dnes vím, že psaní je mým osudem, tasím meč a jsem připravená bojovat.

S díky Eliška Šemorová

Řekli o knize

"Líbí se mi celý ten svět, to pojmenování všeho, ty legendy... Plyne to hezky a čte se to dobře. Je to do detailu vymyšlený svět a příběh. Hrozně se mi líbí to tajemno a ty otázky, které už jen ukázka knihy dokázala vyvolat. Kniha je plná magie dobré i temné a není tam jen jeden hlavní děj, ale i spousta malých příběhů. Líbí se mi vztahy mezi Tlapy, že se prohlubují a legendy, o nichž jste ještě neslyšeli."