Příběh
Jak to začalo
V říjnu 2020 jsem už tušil, že s cestováním to bude na delší dobu špatné. Tak co alespoň nějaké ohlédnutí za mými devíti cestami do Asie? Pomohli mi lidé z mého okolí. Posuzovali zábavnost textu i to, zda jsem tam občas nezapomněl vložit něco poučného. S textem mi též pomohla opravdu ostřílená a zkušená češtinářka.
Co je můj cíl?
Mým cílem je tedy vydat vlastním nákladem knihu, jejíž text a také vše ostatní (výběr a úprava fotografií, popisky fotografií, mapky, doplňkové kapitoly, tiskové pdf) mám již hotové. Peníze na vlastní tisk mám ale jen zčásti. Pomůžete mi tedy s jejím vydáním? Tiskárna vytiskne klidně i 10 000 kusů. Tak se do toho pusťme!
Informace zásadní
Kniha poskytne zábavu, poučení a určitě i INSPIRACI. Tedy: Devět kapitol o cestách, pět kapitol doplňkových (Vnímejte, prožívejte. O zdraví a nemocech na cestách. Ubytování. Praktické postřehy a pokus o rady. Mí pomocníci při organizování cest)
Detaily
Pevná vazba, kvalitní tisk na křídový papír a kvalitní fotografie dělají knihu opravdu vhodným dárkem. Takže: celkem 370 stran, z toho cca 142 stran textu, 351 fotografií, mapky, pečlivost.
Ukázky
Ukázka z kapitoly "Indie 2019, cesta na vlastní pěst"
Několikrát jsem se po setmění vracel do svého hotýlku uličkou, kde vedle sebe postávalo několik ztepilých mužů, kteří prodávali turistům pohlednice. Vždy jsem jejich vábení odolal, hlavně proto, že jsem sadu pohlednic měl již koupenou. Jednou jsem tou uličkou šel ve dne a denní světlo zcela odhalilo ošuntělost onoho místa; špínu na zemi, otlučené zdi, zaprášenost parapetů, na kterých mívali chlapi pohlednice rozloženy. Přepadl mě jakýsi smutek. Výraz „pocit lítosti nad těmi muži“ bych raději nepoužil. A tak jsem se večer zastavil u šoumena, který byl až poslední v řadě a skoro se ztrácel v temnotě uličky. Vybral jsem si jen jednu pohlednici. A borec pravil: „To ses teda moc nepředal, chlape.“ A já na to: „Proboha, přece nemůžu vykoupit celou Indii.“ On to řekl svou rodnou řečí, já česky. Přesto jsme si rozuměli – podle intonace a gest. Protože on pak směrem ke mně utrousil: „Sorry.“
Dost mě to překvapilo, ale potvrdilo se mi, co jsem někde četl. Že například „Pomóóc“ má člověk v cizině volat svým rodným jazykem. Při zvolání „Help“ by si totiž okolí mohlo myslet, že si notuje skladbu od Beatles. Intonace velmi často vypoví více než vlastní význam slov.
Dvě z tisíce tváří Indie
Zveřejnění úvodu o knize hodně řekne (oproti knize je text slit do jednoho odstavce)
Pár vět úvodem
Tradičních cestopisů a průvodců byla a bude napsána celá řada. Chtěl jsem vám tedy nabídnout něco jiného. Krátké hutné popisy příhod zábavných a veselých, či naopak nepříjemných, únavných a stresujících, které se zábavnými nebo třeba poučnými staly až s odstupem času nebo se změnou úhlu pohledu. Vše je z mých cest po Asii. Cest bylo devět, navštívených zemí šest. Ale pozor. Toto číslo (počet zemí) je zavádějící. Šířeji o tom v kapitole „Vnímejte. Prožívejte“. Pokud o dotyčné zemi nějaký dojem či nějakou informaci přece jenom získáte, nebylo to při psaní hlavním cílem. Je to nechtěný vedlejší produkt. Ale kladný. Potuloval jsem se sám, se synem nebo s cestovkami. A ještě poznámka: Otištěné fotografie se nevztahují přímo k oněm příhodám. K příslušné cestě po příslušné zemi však ano. Jsou to fotografie moje, syna nebo některých účastníků zájezdu. Tak jdem na to.
Dodatek k úvodu (oproti knize je text slit do jednoho odstavce)
Na předchozí straně je uvedeno původní znění úvodu. Prvotním a současně hlavním záměrem opravdu bylo napsat jen krátké a hutné příhody. Jenže to by mi na plánovaný počet stránek nevystačilo. Také mi došlo, že vás o trochu širší záběr opravdu nemohu ošidit. Změnil jsem tedy koncept knížky, ale tak, aby se původní záměr nevytratil. Cestu jsem vždy rámcově popsal skoro celou a ty příhody a blbinky jsem do onoho textu včlenil. Vy je tam jistě odhalíte. Děkuji vám.
Další ukázky a fotografie – viz http://stripkyzasie.cz
Kdo jsem?
Jsem chlapík sice trochu odrostlejší, ale miluji pohyb (cestování, výlety, fitko, kolo) a hudbu (návštěvy hudebních festivalů, poslech CD).
Proč to dělám?
Jak už jsem uvedl – pro radost všech zúčastněných a také proto, že nějaká aktivita přeci musí být!