Příběh
Jak mě napadlo napsat příběh právě na toto téma?
Jak jsem již zmínil ve videu - bydlím na olomouckém sídlišti Nové Sady, které je psy doslova přeplněno, a tudíž se jím neustálý štěkot rozléhá od časného rána až do pozdního večera. Snad i proto mi v hlavě utkvělo několik myšlenek / otázek: „Kdybychom psí řeči (tedy tomuto štěkotu, vrčení, vytí) rozuměli, co konkrétního bychom se dozvěděli?“ - „A jak vlastně psi vnímají svůj i náš svět okolo sebe?“ - „A jaký mají názor na jiné psy nebo vlastní páníčky?“ - „Stačí jim k životu pouze pojídání granulí a pohyb v podobě vyvenčení před domem? Anebo se naopak dokážou naučit a pochopit mnohem více věcí, než si my lidé myslíme?“
Právě na tyto a mnoho dalších otázek, které se však netýkají pouze psího smýšlení a obsahu štěkotu, ale i světa lidí a všeho, co je = nás obklopuje, se nejen humornou, ale (v určitých pasážích) i vážnou formou snažím v knize čtenářům (i sobě samému) odpovědět.
A jelikož jsem (obyčejným) autorem (ne)obyčejných příběhů pojednávajících o obyčejných hlavních hrdinech, prožívajících svůj obyčejný život na obyčejných místech, nemusím při psaní ani příliš zapojovat fantazii - stačí jen být dobrým pozorovatelem a čerpat ze situací, které se kolem mě / nás denně dějí.
O čem tedy kniha pojednává?
Hlavními hrdiny jsou čtyři psí kamarádi: Švýcarský ovčák Ari, z jehož pohledu je celý příběh vyprávěn, boxer Rocky, anglický buldok Jack a jorkšír Terry, kteří se v rámci venčení denně schází na travnatém plácku uprostřed sídliště, aby zde jeden druhého informovali o novinkách ze svého života, což právě vzhledem k odlišnosti jejich ras, temperamentu, vychování či smýšlení nabývá na zajímavém kontrastu. Zároveň se snaží vnímat a pochopit lidský svět a vše, co je jeho součástí, čemuž výrazně dopomáhají informace předávané boxerem Rockym, který mnohé dokázal pochytit z pravidelného sledování televizních pořadů a seriálů. A právě při tomto Rockyho originálním a netradičním předávání osvěty dochází k mnoha vtipným a absurdním situacím, protkaným mým (dovolím si tvrdit) osobitým humorem a stylem psaní, a zároveň i k lehce nekorektnímu a satirickému popichování a zesměšňování určitých trendů, které se staly nedílnou součástí dnešní společnosti. (Tím pádem kniha NENÍ určena dětem mladším 15 let, přestože její kouzelná, až pohádkově vypadající obálka od Karolíny Wellartové může k těmto myšlenkám snadno svádět. :-))
Druhá linka příběhu se soustředí na samotného švýcarského ovčáka Ariho, který čtenáři zprostředkovává vzájemný vztah mezi ním a jeho pánem Jardou, introvertem milujícím ticho, klid a přírodu, a s tím i spojené veškeré strasti a slasti lidského žití (pocity smutku, samoty, bolesti, ale i lásky, naděje a touhy), s nimiž se může (a věřím, že i dokáže) spousta čtenářů ztotožnit, jak tomu bývá u mých knih pravidlem.
Oběma těmito linkami, tedy „psí“ a „lidskou“, se navíc nese motiv pevného přátelství, který je patrný snad na všech popsaných stranách knihy.
Ukázka:
Rockyho jsme poslouchali rádi. Jeho příběhy v nás vyvolávaly velké množství různých emocí a pocity napětí i euforie. Často jsme dokonce pociťovali i jistou závist a vzrušení, obzvláště když vyprávěl obsahy filmů se zvířecími (hlavně psími) hrdiny v hlavní roli. Neuvěřitelná cesta, Psí poslání, Volání divočiny nebo Hačikó – příběh psa, to vše jsme si živě představovali a říkali si, jaké by to asi bylo, prožívat totéž, co tito psí hrdinové.
„… a nedávno jsem se před obchoďákem bavil i se psem jednoho bezdomovce. To jste měli slyšet! Jednou prý jeho páníček ukradl v obchodě bagetu a pak je oba honil napřed hlídač obchodu a následně i policie! A jindy, je to tak měsíc zpátky, prý páníčka ochránil před dvojicí agresivních kříženců, kteří se poflakovali městem s úmyslem se do někoho zakousnout. Prý je oba rozcupoval na cimpr campr a od té doby se městem mezi psy šíří pověst, že je to největší trhač v širém okolí. A toho jídla co denně sní! Lidi jeho pánovi občas dávají peníze, chleba nebo salám, ale ten jeho pán prý stejně jenom chlastá, a tak většinu jídla nakonec sežere on.“
„Jé, to jídlo mu závidím,“ zasnil se Jack a dlouze se olízl.
Představil jsem si všechno, co nám Rocky vylíčil, a ptal se přitom sebe sama: „Kým jsme (byli) my?“ Nikým výjimečným. Jen obyčejnými psy, každodenně prožívajícími obyčejné věci, jejichž největším dobrodružstvím se stávaly pokusy o zbaštění páníčkovy večeře, která na něj čekala na stole, zatímco on odešel vhodit špinavé oblečení do pračky nebo si na záchodě pročítal slevové letáky.
Ano, psím hrdinům v jakékoliv podobě, nejen té filmové, jsme svým způsobem záviděli, ale opravdu bychom si troufli například prohánět zločince jako Komisař Rex? Nebo se stát asistenčním psem, který pomáhá tělesně nebo jinak postiženým lidem? Nebo běžet stovky kilometrů po horách a v hustých lesích a brodit se řekami, abychom našli svého ztraceného pána? A co stát se psem zmíněného bezdomovce a žít z ruky do huby? Nebo se jako ti dva agresoři bezcílně potulovat ulicemi a živit se vyjídáním odpadků z popelnic? Ba ne… Jak totiž tehdy říkal Terry – zpohodlněli jsme. Nejen on coby jorkšír, ale většina z nás, kteří jsme denně trávili dlouhé hodiny zavřeni v bytě při čekání na své pány, až se vrátí z práce.
Já se v rámci vlastní divokosti dokázal vybouřit alespoň při dlouhých túrách po horách a Rocky při procházkách parkem a při cvičeních, na která ho páníček brával. Ale Jack a Terry? Oba toho moc neušli a většinu času trávili doma ve svých peleších. O nás by se žádné filmy točit nemohly, jelikož by se v nich nedělo nic zásadního, tak jako se nic zásadního nedělo v našich životech. Ale toužili jsme vůbec po tom, být někým jiným? Myslím, že ne.
***
„Ari, jdeme domů! Stejně už ignoruješ házení tenisáku a zas tam jenom klasicky posedáváš!“ zavolal na mě páníček z lavičky.
„No opravdu, jako obvykle sedí v kruhu a jeden na druhého polohlasně poštěkávají. To by mě zajímal o, o čem si vždycky povídají,“ usmála se Terryho páníčka, když přisedla k Jardovi.
„Určitě o jídle,“ pousmál se Jarda. „O čem jiném taky?“ Jo, kamaráde, kdybys jen věděl…
Společně se mnou přicupital i Terry, zatímco Rocky ještě odběhl počůrat pár nízkých keříků a Jack v napětí očekával příchod svého páníčka, aby mu pomohl překulit se z polohy na zádech zpátky na nohy.
A takhle, milí čtenáři tohoto mého příběhu, probíhala většina našich setkání. Jak jsem již zmínil – zachytit na kameru naše hovory, to by byl filmový propadák.
Kdo jsem?
Od roku 2018 jsem dvorním textařem známé zlínské kapely Premier (otextovaná dvě alba – Hlasolamy a Svět jedniček a nul), dále autorem dvou básnických sbírek (Střípky melancholie a Krásy na mé vadě), humoresek (Jak jsme slavili Velikonoce a další humoresky) novely z hudebního prostředí (Hrobař) a především autobiografické „beatnické“ Sráčské trilogie (sbírky Příběhy sráče a O(byčejný) ŽIVOT a román ... s duší beadníka), navazující na spisovatele jako Jack Kerouac, John Fante či Charles Bukowski, což je na české literární scéně velkou vzácností.
Městskou knihovnou v Praze jsem byl v roce 2015 zařazen na seznam pozoruhodně píšících autorů, „jejichž psaní stojí za to, aby nebylo přehlédnuto“, v roce 2019 mě chorvatský literární časopis Artikulacije zařadil v jednom z tematických čísel mezi osm českých spisovatelů, narozených po roce 1980, kteří svou tvorbou významně reprezentují současnou českou literární scénu. Ocitl jsem se tak ve společnosti oceňovaných jmen jako Jan Němec, Marek Šindelka či Petra Soukupová. Byť stále nejsem příliš známým autorem, všechny mé knihy mají na Databázi knih vysoká hodnocení a skvělé čtenářské ohlasy - viz:
* Jaroslav Irovský svým odzbrojujícím nadhledem může napsat cokoliv o čemkoliv a vždy se jedná o intenzivní zážitek přečtený jedním dechem. (Renek)
* Pro mě jedna z top knih, co jsem přečetla v roce 2020. (slim85)
* Tohle jsou přesně typy knih, kterých je u nás tak zatraceně málo! (Arkagas)
* Opět se mi potvrdilo, že se v knihkupectvích a knihovnách schovávají knížky, o kterých čtenáři moc neví a přitom jsou často daleko lepší než ty, za nimiž stojí velký marketing. (mone)
* Jaroslav Irovský je momentálně můj nejoblíbenější český spisovatel. Vážně myslím, že má velkou budoucnost. (jan3319)
* Přál bych si, aby co nejvíce knihoven zdobily podobné knihy a ne rádoby bestsellery. (Roubas)
Věřím, že Tě tyto ohlasy, jichž se navíc mnoho dalších nese v podobném duchu, oslovily a byly nápomocny k tomu, dát mé tvorbě (a tedy i podpoře tohoto projektu) šanci. :-)
Proč právě hithit a na co budou peníze použity?
Jak je zmíněno ve videu, nejsem mainsteramový autor - právě naopak: vzhledem k mé alergii na sociální sítě (svou FB fanstránku považuji za nutné zlo) a žití si v „asociální bublině“ ve snaze být světu co nejméně na očích (čímž si coby autor vědomě házím klacky pod nohy) je mé PR i po letech psaní a vydávání knih i navzdory jistým literárním úspěchům a výše zmíněným čtenářským ohlasům takřka nulové.
Jsem tedy spíše samizdat, plavající si v pomyslných undergroundových vodách, který vydává své knihy (u malého pražského nakladatelství Jonathan Livingston) v pouhých několika stovkách kusů. Veškeré náklady na jejich výrobu si tak financuji sám. A to je důvod, proč jsem se rozhodl založit tento projekt: (Pokusit se) získat potřebnou finanční (či jinou) podporu - nejen od svých čtenářů a fanoušků, ale i těch, kteří mě a mou tvorbu ještě neznají, ale obsah všeho výše zmíněného je oslovil a zaujal.
Vybrané peníze tedy budou použity na náklady spojené s výrobou knihy o 136 stranách ve formátu 115x185 mm. Polovina vydaných výtisků se následně objeví na knižních pultech (Kosmas, Dobrovský aj.), druhá se stane součástí virtuálního knižního krámku na mé FB fanstránce, přes nějž (a autorská čtení) své podepsané knihy prodávám osobně.
Děkuji!
Pokud jsi dorazil/a/o až do tohoto bodu, chci Ti mockrát poděkovat nejen za čas, který jsi věnoval/a/o přečtení celého textu, ale především za případnou pomoc a podporu v podobě zakoupení jakékoliv odměny, sdílení odkazu, doporučování, držení palců a všeho dalšího (možného), co by mohlo přispět k dosažení cíle v podobě získání požadované částky, a tedy i červnovému vydání knihy. A jelikož je osmička mé šťastné číslo, kdoví - třeba právě tato (má) osmá kniha - krom toho, že se (snad) bude líbit - pomůže i zvýšit čtenářský zájem o celou mou dosavadní tvorbu. :-)
Přeji krásné jaro a vše dobré!
S úctou
Jarda