Příběh
Jak to začalo
Jako spousty jiných nápadů u piva. Bylo 17. června. Seděli jsme na terase hospody Na Rudě ve Vratislavicích nad Nisou. Někdo nadhodil, že Kawanovi by bylo dneska jednaosmdesát roků. A už to jelo. Jedna veselá historka následovala druhou. Znal jsem samozřejmě hlášky typu „jdeme na Kawana!“ ale nikdy jsem ho neviděl hrát naživo. Bylo mi řečeno, že kdo neviděl a neslyšel Kawana hrát, jako kdyby nebyl. Kdosi později navrhnul, že by se mu měla ve Vratislavicích u benzínové pumpy postavit „lavička Jürgena Kawana“ (na způsob lavičky Václava Havla), na které sedával v důchodu se svými kamarády a s nezbytným lahváčem v ruce. Někdo si pak vzpomněl, že jsem napsal vzpomínkovou knihu o legendě Jizerských hor Gustavovi Ginzelovi a já po pěti pivech a třech panácích rumu furiantsky slíbil, že ji dám dohromady a vydám. Asi tak. (foto dole: Restaurace Na Rudě, prosinec 2014. Tady nápad na knihu o osm let později vznikl. Foto Jan Rejent)
Co je můj cíl?
Jedno přísloví říká, že člověk umírá dvakrát. Poprvé sám a podruhé, když zemře poslední člověk, který si ho pamatoval živého. Nesmrtelným nikoho učinit neumím, ale knihou o Jürgenovi Kawanovi bych chtěl jeho upadání do zapomnění prodloužit co nejvíc. Pomoci může každý, kdo měl Kawana rád, nebo jen chodil na jeho koncerty. Přidat na vydání knihy by mohly (jako poděkování) i páry, které se na jeho zábavách seznámily. Byly jich desítky!
Detaily
Rockový kytarista a zpěvák Jürgen Kawan ve vzpomínkách rodiny, hudebníků - spoluhráčů, pamětníků i fanynek. Na Liberecku a Jablonecku nebyla (snad) jediná hospoda, nebo sál, kde Kawan od roku 1966 až do své smrti (2015) nehrál. Věta „jdeme na Kawana“, se stala symbolem jeho dlouhé hudební kariéry. Jeho skupina Pyramida hrála především skladby Beatles, Presleyho, Creedence Clearwater Revival a dalších slavných skupin šedesátých a sedmdesátých let.
Texty v knize jsou psány formou rozhovorů, osobních vzpomínek, a jsou doplněny úryvky z mediálních výstupů. Nechybí kapitola pověstných Kawanových hlášek, kterými bavil mezi hraním a které dal dohromady jeho syn Jiří. („Muzikant, kterej nechlastá, není muzikant.“ „Já mám paměť dobrou, jím česnek a kysaný zelí.“)
Kniha KAWAN, ze života rockera, je velká 132x210mm, má měkkou obálku a cca 150-180 stránek. Texty jsou doplněny desítkami (50-70) výhradně černobílých fotografií. Odhadovaný náklad se bude pohybovat podle zájmu a vybraných peněz mezi 600-1000 kusů.
... a ještě něco navíc
Jürgen Kawan se celý život potýkal s alkoholem. Jeho dvě „petky“, které po zábavách plnil zbytky piv a vín ze stolů a odnášel si je domů "napotom", ho charakterizovaly stejně, jako jeho humor a přátelská, dobrosrdečná povaha.
Kdo jsem?
Jmenuji se Jan Šebelka, narodil jsme se v roce 1951), vystudoval jsem FAMU a do roku 1989 jsem pracoval jako vychovatel na internátě. Poté jsem byl až do roku 2014 novinářem (Deník, MFDnes). V roce 2002 jsem vydal první knihu s názvem Případ spravedlivého vraha. Celkem jsem napsal jedenáct knih. Nejznámější je román Koktejlový úkrok Otýlie B., kniha - rozhovor Byl jsem tobruckou krysou (se Stanislavem Hněličkou), Román pro Quida, vzpomínková kniha Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela (za pomocí Hithit. Dvě vydání česká, jedno německé), Liberecké rozhovory (Miloslav Nevrlý, Jan Pikous, František Peterka, Svatopluk Technik a další.) Poslední knihou je humoristický román Lidičky z lahvičky.
Proč to dělám?
Baví mě to (a říkám si, když ne já, tak kdo?), ale bez pomocí donátorů, mezi které patří zprostředkovaně i Hithit, bych podobnou knihu, stejně jako předchozí úspěšnou knihu Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na Gustava Ginzela, vydat neuměl.
Proto doufám, že se najde dost lidí, kteří na knihu, prosím, prosím, přidají. Těch padesát tisíc dáme!