Podpoř vydání PSÍHO ŽIVOTA 2 pomáhajícího Jezevčíkům v nouzi

V červenci 2022 započala výzva: „Kup na Jardově e-shopu knihu Psí život a podpoř tak Jezevčíky v nouzi padesáti korunami“. Za toto období jsem pejskům zaslal již téměř čtvrt milionu a poznal mnoho skvělých, dobrosrdečných lidí tvořících komunitu okolo této organizace, kteří mi navíc začali držet palce na mé autorské cestě.

Psí život (1. i 2. díl) tak má díky této výzvě nejen přidanou hodnotu, ale především obrovský potenciál, a jsem moc rád za každého, kdo se stal a stane její nedílnou součástí, stejně jako za každého, kdo se stane součástí tohoto projektu, neboť Jezevčíci v nouzi budou podpořeni i zakoupením jakékoliv ze zdejších odměn.

S JVN bude spojen i samotný křest knihy, který proběhne 15. června na Radíkově na jimi pořádané krásné a hojně navštěvované akci 10. Psí den s úsměvem.

„Chceme pokračování!“

… dostávalo se mi po ten rok a půl od vydání Psího života čím dál častějších proseb od jeho čtenářů, a byť jsem dlouho odolával, nakonec jsem svolil a knihu s názvem Psí život 2: Jesnění napsal letošního února za osm dnů. Pevně věřím, že se v rámci tohoto projektu vybere dostatek peněz na jeho vydání a že dosáhne minimálně stejného úspěchu jako jeho o dva roky starší bratříček.

O čem vlastně PSÍ ŽIVOT 2: JESNĚNÍ vypráví?

Příběh 2. dílu začíná přesně tam, kde díl 1. skončil. Oproti Olomouci se tentokráte kompletně odehrává v mém nejmilovanějším místě na světě: v Jeseníkách. Hlavním hrdinou a vypravěčem je opět švýcarský ovčák Ari, jehož kamarády – jorkšíra Terryho, anglického buldoka Jacka a boxera Rockyho – nahrazuje moudrý bernský salašnický pes Berny, jenž svá štěněcí léta prožil v psím útulku a i s tímto životním obdobím a příběhy psů, které v tomto prostředí poznal, seznamuje nejen čtenáře, ale i samotného Ariho.

Autorkou nádherné obálky i obrázků uvnitř Psího života je opět má dvorní ilustrátorka Karolína Wellartová. Podtitul knihy nese název Jesnění, který mi byl se svolením „zapůjčen“ spolkem Sudetikus z Jeseníku v čele s magistrou Martinou Seidlerovou, jež se společně se svým týmem stará o rozvoj kulturního a společenského dění v okolí města. Právě název Jesnění totiž nese i jimi pořádaný vyhlášený jesenický multižánrový festival. A proč JESNĚNÍ (co se mé knihy týče)? Protože zahrnuje dva výrazné body, které jsou knižního příběhu součástí: JESeníky a SNĚNÍ. Kousíček příběhu odkryje níže uvedená ukázka právě z jednoho Ariho snění, ale já už neprozradím ani ň! :-)

Ukázka:

„Ari, co to máme na čumáku?“

„Sluneční brýle, Berny.“

„Já přes ně ale skoro nic nevidím.“

„Já taky ne. Ale vypadáme v nich prďácky, co?“

Berny se ožene packou okolo své hlavy a shodí brýle na betonovou zem.

„Kde to jsme?“ ptám se.

„Sundej si ty brýle a uvidíš.“

Nato mé brýle dopadají vedle těch Bernyho. Chvíli zaostřuji do jasného světla a zjišťuji, že se nacházíme ve větším kotci s boudou a vedle ní položenou dekou. Okolím se rozléhá štěkot, vytí a kňučení mně neznámých psů.

„Tohle je můj druhý bývalý domov, Ari.“

„A kde to jsme?“ ptám se opět.

„V psím útulku. Vidíš támhle toho pána s paní, co procházejí dveřmi? Právě si mě odnášejí domů. V kotci, ve kterém teď sedíme, jsem čekal, jestli si pro mě někdy někdo přijde.“

„Ale… jak ses sem dostal? Na takové místo?“

„Vzpomínáš na minulý sen, Ari? Ptal ses, jestli mě jde můj pán tím opaskem zbít. Co ti mám říci? Šel mě zbít. Bil mě téměř každý den.“

„Ale… proč?“ Cítím, jak se mé tělo začíná třást pod novou dávkou nervozity a smutku.

„Proč… To je slovo, které jsem pokládal sobě samému nejčastěji. Proč si mě coby dárek pro syna vyhlédl právě on? Proč ho poté nechával tahat mě za uši a za ocas, jako bych byl nějakou neživou věcí? Proč mě krmil hlavně zbytky z oběda a kostmi, ze kterých jsem míval pouze velké bolesti břicha? Proč mě nikdy nepohladil, ale naopak na mě pořád křičel a kopal do mě, když jsem kolem něj prošel? Proč se mnou ani nechodil na procházky a za trest mě často zavíral ve venkovním špinavém kotci? Proč, když mi dal jméno, na které si už ani nyní nevzpomínám, mi nakonec říkal pouze Žebráku? Kolik dalších Proč? bych mohl před tebou zmínit? Proč, Ari? Znáš odpověď? Snažil jsem se ji ve své mysli najít u stromu uprostřed lesa, ke kterému mě jedné noci pán přivázal a odešel. Dokázal by mi odpovědět na mé pouhé Proč? on? Proč mi to vše udělal? Netuším. Ani nikdo z nás, kteří jsme skončili na tomto místě, tu odpověď neznali. Nezná ji totiž žádný týraný, opuštěný a nechtěný pes na tomto světě.“

Zakoupená odměna = dvě velké mouchy zabité jednou ranou! 

Předkoupená kniha? (A nevlastníš-li 1. díl, doporučuji zakoupit v rámci jedné z odměn oba, ať znáš kompletní příběh!) Celodenní túra s Jardou (pro jednotlivce či limitka pro skupinu) po jesenických místech, v nichž se příběh Psího života odehrává? Nebo některý z nádherných obrázků Karolíny Wellartové (zobrazených dole pod poděkováním) včetně jejího podpisu, zaslaný v rámečku? Nebo přímo (vedlejší či hlavní) sponzor knihy? Stačí si vybrat! KAŽDÁ ze zakoupených odměn navíc podpoří nejen vydání Psího života, ale určitou částkou i samotné pejsky z Jezevčíků v nouzi.

Kdo jsem?

Od roku 2018 jsem dvorním textařem známé zlínské kapely Premier (otextovaná dvě alba – Hlasolamy a Svět jedniček a nul), dále autorem dvou básnických sbírek (Střípky melancholie a Krásy na mé vadě), humoresek (Jak jsme slavili Velikonoce a další humoresky) novely z hudebního prostředí (Hrobař), autobiografické „beatnické“ Sráčské trilogie (sbírky Příběhy sráče a O(byčejný) ŽIVOT a román ... s duší beadníka), navazující na spisovatele jako Jack Kerouac, John Fante či Charles Bukowski, a již zmíněného knižního bestselleru (Psí život).

Městskou knihovnou v Praze jsem byl v roce 2015 zařazen na seznam pozoruhodně píšících autorů, „jejichž psaní stojí za to, aby nebylo přehlédnuto“, v roce 2019 mě chorvatský literární časopis Artikulacije zařadil v jednom z tematických čísel mezi osm českých spisovatelů, narozených po roce 1980, kteří svou tvorbou významně reprezentují současnou českou literární scénu. Ocitl jsem se tak ve společnosti oceňovaných jmen jako Jan Němec, Marek Šindelka či Petra Soukupová.

Co se týče 1. dílu Psího života, moc mě těší ohlasy jeho čtenářů a uživatelů (nejen) na Databázi knih, viz např:

* Vynikající počtení! Autor je skvělý vypravěč. Autenticky popisuje mnoho psolidských starostí. Vytříbeným jazykem, citlivě, s jemným humorem, přemýšlivě a hlavně čtivě.

* Kdyby byla možnost dát této knize hodnocení deset hvězdiček tak je dostane. Úžasný příběh ovčáka Ariho a jeho pána. Knížka, u které se fakt pobavíte. Moje první setkání s panem Irovským a určitě si jeho další knížky mám v plánu přečíst.

* Lehká a zábavná četba o psích kamarádech s výborně vypointovanými vtípky na adresu lidí a společenských neduhů. Líbí se mi lehkost, s jakou autor vnáší do humorné knížky těžší témata a hlubší emoce.

* Parádní jednohubka skýtající spoustu emocí a zábavy. Párkrát jsem se i přistihl, že se směji nahlas, což se mi jen tak nestává...

* Taková nenápadná knížečka na pár hodin bez jakékoliv reklamy, a tak příjemné překvapení. Na pobavení i k zamyšlení je tento příběh, vyprávěný pohledem ovčáka Ariho. O životě psím i tom člověčím, o poutu, porozumění (i nepochopení) mezi páníčky a jejich psími kamarády. Pro pejskaře povinné a pro ostatní na dobrou náladu.

Děkuji!

Pokud jsi dorazil/a až do tohoto bodu, chci Ti mockrát poděkovat nejen za čas, který jsi věnoval/a přečtení celého textu, ale především za případnou pomoc a podporu v podobě zakoupení jakékoliv odměny, sdílení odkazu, doporučování, držení palců a všeho dalšího (možného), co by mohlo přispět k dosažení cíle v podobě získání požadované částky, a tedy i červnovému vydání knihy.

Zároveň tím děkuji i za pejsky z organizace Jezevčíci v nouzi, kteří jsou se Psím životem pevně spjati a míra jeho úspěchu a prodejnosti jde ruku v ruce s výší financí zaslaných na náročnou každodenní péči o každého z nich.

Přeji krásné jaro a vše dobré a omlouvám se, že zde i v nabízených odměnách neformálně Tykám.

S úctou

Jarda

Obrázky v knize coby Odměny