Příběh
Jak to začalo
Skoro jako vždy – náhodou. Jednomu z nás se před bezmála šesti lety dostala do rukou knížka Slavíci, mořské víly a bolavé zuby, v níž si překladatelka Helena Březinová několikrát posteskla nad tím, že nám chybí věrný a úplný překlad pohádek a příběhů Hanse Christiana Andersena.
Obratem si na ní našel kontakt a s překvapením zjistil, že je situace stále stejná. Navrhl ji, ať to společnými silami změní. Moc jeho slovům nevěřila, protože o nakladatelství Kodudek do té doby neslyšela, a přemýšlela, který z jejích přátel za tímhle vtipem stojí. Přesto se rozhodla s kolegou setkat – a uvěřila, že to myslí naprosto vážně. Dohodli se, že zhruba stovku Andersenových textů, kterých se nestihl zhostit její guru, anglista a skandinavista František Fröhlich, přeloží výhledově sama. Kolega se mezitím pustil do shánění peněz a ilustrátora.
A čas plynul. Protože překládáním stejně jako vydáváním knih se tu člověk neuživí.
Po čtyřech letech byly všechny Andersenovy texty přeložené – a ilustrátor nikde. Naštěstí v tu dobu padlo v kolegově domácnosti jméno Filip Pošivač. A situace se opakovala: kolega mu zavolal a Filip měl za to, že si z něj někdo střílí, protože žádné nakladatelství se přeci nemůže jmenovat Kodudek; souhlasil se schůzkou a po necelé půlhodině nabídku ilustrovat Andersena zcela podle svého s radostí přijal.
Zbývalo jediné – k Danish Arts Foundation a Sbírce Viléma Trmala sehnat dalšího a silného partnera, který také nakonec uvěří, že nakladatelství Kodudek není vtip. A v tomto nám velmi pomohl Filipův věhlas. Na jeho jméno totiž uslyšela Nadace PPF, která se obvykle vydávání knih nevěnuje, a více než štědře náš záměr podpořila.
Pak už bylo nutné jen oněch tisíc sto stran překladů Heleny Březinové a Františka Fröhlicha několikrát přečíst, naskenovat přes sto Filipových rozměrných ilustrací, vše rozdělit do tří svazků, vytvořit jejich grafickou osnovu, knížky vysadit, podrobit je několika korekturám, vybrat vhodný papír a plátno na obálku a počkat až tři svazky Pohádek a příběhů Hanse Christiana Andersena dorazí z tiskárny.
Co je náš cíl?
Rádi bychom získali nezbytné finance na dotisk prvního úplného vydání Pohádek a příběhů Hanse Christiana Andersena. Původní náklad – 2500 trojknih – se totiž vyprodal za necelých šest týdnů a ani zdaleka se tak nedostalo na všechny, kterým je Andersenův svět blízký.
Detaily
Pohádky a příběhy Hanse Christiana Andersena jsme vydali po pěti letech nesoustavné práce a ani v nejdivočejších snech nás nenapadlo, že za šest týdnů bude celý náklad pryč. Přesto jsme po finanční stránce skončili „jen“ s lepší nulou. A to proto, že jsme prodejní cenu – díky štědrosti těch, kteří nás podpořili – nastavili tak, aby Andersen byl dostupný co možná největšímu počtu čtenářů.
Nyní bychom to chtěli zopakovat, což se bez vaší podpory neobejde. Hodláme však šetřit ještě více než předtím, a tak jsme se rozhodli, že knihu budeme distribuovat výhradně sami – a to prostřednictvím zásilkových služeb a výdejního místa v pražské Bubenči (zvonek „Andersen“). Na knihkupeckých pultech se neobjeví…
... a ještě něco navíc
Když jsme začínali o vydání Andersenových pohádek a příběhů uvažovat, kamarádi i distributoři si ťukali na čelo. „Andersena přece všichni znají!“ „Proč ho vydávat znovu, a navíc tak velkolepě, když jsou ho plná knihkupectví?“ „Stejně nikdo rozdíl v překladech nepozná!“ Když nás nepřesvědčili, snažili se nás krotit alespoň co se počtu knížek týče. „Dobře, ale jako strop si dejte tisícovku. A i tak počítejte, že se prodá nejdřív za rok, za dva.“… Jen máloco je tak nepředvídatelné, jako svět knih a jejich čtenářů. Naštěstí!
Kdo jsme?
Jsme Kodudek. Nedělní nakladatelství, které existuje ve volném čase (povětšinou po nocích a o víkendech) již od roku 2010. Velmi pestré společenství semknuté kolem kolegy. Nikdo nad námi nestojí, nikdo nám neříká, co máme dělat. Vydáváme knihy, které si sami chceme přečíst a v okamžiku, kdy se nám na ně podaří sehnat peníze. Jsme knižní běžci na dlouhé tratě.
Naše knihy dost možná znáte, jen o tom nevíte. Vydali jsme špalek Básník a jeho syn Krystyny Wanatowiczové, která se stala podle ankety Lidových novin Knihou roku 2024. Se stejnou péčí jsme naložili (s) texty Jiřího Sádla (Krajina!), Martina C. Putny (Košíře mýtické a literární) neznámého autora z 18. století (Cesta do Krkonoš a okolních oblastí Čech a Slezska v roce 1796), Hanse Kollibabeho (Prst trpaslíka) nebo třeba Josefa Váchala (Takovej extravuřt ze Studeňan).
Proč to děláme?
Jednoduše proto, že Hithit je pro nás značka důvěry. A dobrých zkušeností! (Před deseti lety jsme právě díky podobné kampani mohli zafinancovat vydání Čertovy kuchyně v nakladatelství Host).