Začal jsem své vzpomínky psát na Facebooku. Hodně čtenářů mě nabádalo abych je vydal jako knihu. A já jim jejich přání chci splnit.
Neváhejte. Určitě se pobavíte, když knihu podpoříte. Mým cílem je knihou uspokojit co nejvíc zájemců. Takže nyní záleží jen a jen na vás!
Nejsem nejmladší, spíše naopak. A čím je člověk starší, tím častěji se vrací do svého dětství a dopívání. Proto jsem své vzpomínky na tu dobu začal zveřejňovat na Facebooku. Ohlas mě velmi mile překvapil. Na základě kladných ohlasů jsem se rozhodl své příběhy vtěsnat do knihy.
Pro případné zájemce malé dvě ukázky z knihy:
Poté co utichnul rozruch, jsem se rozhodl zjistit jestli plynová maska funguje pod vodou. Napustil jsem si plnou vanu. S námahou nasadil plynovou masku a našrouboval filtr v domnění, že bude fungovat i pod vodou. Ponořil jsem se a po chvíli nadechl. A hned jsem začal v masce prskat, protože jsem měl pusu plnou vody. Okamžitě jsem se vynořil, strhl masku a dusivě jsem ze sebe vyprskl teplou vodu. Maska časem zplesnivěla a skončila v popelnici. Pouze plechové kulaté pouzdro masky mi zůstalo. Koncem šedesátých let to byl hit, jenomže pouzdro už bylo v nenávratnu.
Na jaře, zrovna svítilo sluníčko a byla nádherná modrá obloha, když se nejhezčí spolužačka, kudrnatá, blonďatá, modrooká Blanka začala drbat tam, kde se holčičky i ženy nemají drbat, protože je to neslušné. Naše třídní, prvorepubliková učitelka, ji několikrát diskrétně upozornila, že to není vhodné. Když to pokračovalo, rozhodla se učitelka přijít problému na kloub. Nechala celou třídu postavit a otočit zády k Blance a začala zjišťovat příčinu jejího nevhodného chování. To nevydržel zvědavý Mottl. Lehl si na záda na zem a jal se pomalu posouvat se k nebohé Blance. Cestou vytřel zaprášenou podlahu třídy a s nafouklou tváři, protože nedýchal, aby se neprozradil; se tiše doplazil k inkriminovanému místu a s vytřeštěnýma očima nadšeně zařval: "Jůůů!" Učitelka i nebohá Blanka zčervenaly a Blanka s s pláčem utekla ze třídy. Šťastný Mottl strávil zbytek hodiny v koutě na hanbě.
Díky tomu, že vzpomínky vycházely na Facebooku, se mi ozvala spolužačka kterou jsem neviděl 55 let.
Děla jsem to pro své potěšení ze vzpomínek. Nakonec jsem zjistil, že i jiní mají z mého vyprávění potěšení.