Příběh
Co je můj cíl aneb Co je Mámina kuchařka?
Mým cílem tady na Hithitu je vybrat 35 tisíc korun na první veřejné vydání Máminy kuchařky.
Vznikla původně jako „Kuchařka na koleje“ pro mého syna, který právě začal studovat v Praze. Cílem bylo dát mu k začátkům vaření pomocnou ruku na dálku. Určitě ve svém okolí taky máte někoho, komu by se hodila.
Vede krok za krokem k jednoduchému jídlu bez zbytečně dlouhého vaření. Celý postup je psán jasně a jednoduše, bez pojmů, jejichž význam musíte někde hledat. Vše, co k danému jídlu potřebujete vědět, najdete na jedné straně.
I když o vaření nic nevíte, tak si zvládnete připravit dobrý oběd, uvařit vydatnou polévku, upéct snadnou buchtu či zajímavě pohostit kamarády.
Nemusíte být jen mladý student, můžete se nechat inspirovat pro své každodenní vaření nebo knihu darovat svému potomkovi či si ji schovat na pozdější čas – až k ní doroste. Já to tak plánuju pro vnoučata. 
Mé veliké DĚKUJI patří každému z vás, koho příběh mé knihy osloví a Máminu kuchařku si v tomto předprodeji na Hithitu koupí ať už v podobě webové verze či tištěné knihy. Tím mi pomůžete s financováním prvního veřejného vydání knihy „Mámina kuchařka aneb Když kluci vyletí z hnízda“, kterou vám dodám po jejím vydání, nejpozději do 3 měsíců od úspěšného ukončení projektu zde na Hithitu.
Přispět můžete zakoupením jakékoliv odměny, kterou si zde vyberete. Můžete si je i nakombinovat.
Proč to dělám?
Aby se Mámina kuchařka dostala k dalším mámám dospívajících kluků i děvčat.
Pro mne ve velmi těžkém období mne kolegyně v práci neskutečně podpořily svým zájmem o „mou“ kuchařku a oživily ve mně sen o jejím veřejném vydání. Zájemci by byli, jenže tištěné knihy nebyly.
Tak jsme se synem začali hledat možnosti a řešení, jak to udělat, aby kniha byla vydána ve větším počtu kusů. Naprosto mne to pohltilo a přivedlo na jiné myšlenky.
A protože jsem také milující babička jedné rozkošné malé princezny, tak mám ještě jeden plán: Až vyroste, dostane svůj vlastní výtisk knihy, kterou pro jejího tátu a strejdu napsala babička v době, kdy ona ještě nebyla na světě.
Dostane ji díky vám!
Dovolte mi tady malou prosbu:
Šiřte odkaz na tento projekt na Hithitu mezi své známé a přátele, které já neznám. Třeba je osloví.
Moooooc děkuji. ❤️
Detaily aneb Co v knize najdete:
- 316 stran plných jednoduchých receptů
- 6 kapitol podle kategorií jídel:
- Snídaně (9 návodů)
- Polévky (33 receptů)
- Hlavní chody (68 receptů)
- Přílohy (17 návodů)
- Večeře: sendviče, saláty, pomazánky, sladké večeře, teplé večeře (29 receptů)
- Chuťky pro hosty, dezerty, buchty (24 receptů) - Kapitoly jsou roztříděny na jídla pro masožravce a jídla vegetariánská.
- Doporučení na bezlepkové varianty v receptech na pečení.
- 170 barevných fotografií na dvoustranách foto+recept.
- Máminy dobré rady, které se většinou v kuchařkách nepíšou, ty, které každá máma
získává jako zkušenosti při každodenním vaření a je fajn, když o nich začínající kuchař ví. - Odkazy na mé oblíbené kuchařské blogy.
- Jednoduché, ale podrobné návody i pro ty, kteří ještě nemají moc zkušeností s vařením, protože:
- „Student možná nikdy nevařil. Třeba má IQ 160, ale nikde není psáno, že ví, jak se rozklepne vejce.
- Student nemá rád vágní vyjadřování. Termíny jako „kousek másla“ nebo „chvilku povařte“ pochopí jen ten, kdo už ví, co dělá.
- Student nechce přípravou večeře zabít celé odpoledne. Má spoustu práce se sledováním seriálů, hraním her a sezením s přáteli.
A pak se taky učí! - Student nemá mnoho peněz. A když jich hodně má, tak nikdy ne dlouho.
- Student nemá úplné kuchyňské vybavení. Většinou má spirálový vařič a rychlovarnou konvici.
Ti šťastnější mají vařič dvouplotýnkový a nevelikou mikrovlnnou troubu. - Potomci šlechticů mívají i remosku.“
Jak to začalo aneb Příběh knihy
Začalo to v roce 2016, kdy můj starší syn Michal nastoupil na vysokou školu do Prahy. Odjel na koleje a já jsem s hrůzou zjistila, že jednou dovedností jsem ho do života nevybavila, a to bylo vaření. Záhy jsme o víkendech, kdy byl v Ostravě, podnikali rychlokurzy vaření jednoduchých jídel, tehdy bez možnosti použití trouby, neboť ta na kolejích nebyla.
Jednoduché a rychlé recepty jsem pak s láskou sepisovala a Michal dostal dárek k svátku. Byl to bloček s přibližně dvaceti snadnými rodinnými recepty.
Postupně jsem recepty připisovala a rozšiřovala jsem i okruhy jídel. Blok začal být nepřehledný a já jsem pro svého syna se zálibou v systematičnosti (studoval Matfyz) hledala lepší podobu. Jednou jsem se chtěla inspirovat na internetu a zjistila jsem, že něco jako kuchařka pro studenty neexistuje. A kamarádka mi řekla: "Tak ji napiš!" Nápad tedy byl na světě a já jsem se s vervou sobě vlastní a s hromadou lásky vrhla na tvorbu "Kuchařky na koleje".
Trvalo to několik let. Během té doby se změnily podmínky bydlení, věk i zkušenosti s vařením. Na scéně se objevila milá slečna, Míšova Lenka, s níž přišlo další kuchařské téma v podobě vegetariánství a bezlepkové stravy.
Tehdy mi mladší syn Honza, tou dobou student gymnázia, řekl: „To může být i pro mne, ta kuchařka?“.
Wow! To pro mne bylo velkým potěšením! A taky impuls k dalším receptům, protože Honza je čistokrevný masožravec. Honza měl pravda trochu náskok, protože už jsem nezopakovala stejnou chybu a k vaření jsem ho přivedla včas. Docela ho to chytlo už na gymnáziu.
Manžel kamarádky mi jednou jen tak ze srandy řekl, že kuchařka bez fotek by se mu nelíbila… začala jsem tedy popsaná jídla také fotit. I kluci něco nafotili.
Trvalo to dlouho a nikdo nevěděl, kam směřuju. Jenom já jsem znala svůj sen.
Honza se mezitím také zadal a společně s Vali se ocitli na vysoké škole v Brně a v kuchyni měli i troubu. To už jsme v roce 2023.
V září 2023 jsem si na svůj sen sáhla: Světlo světa spatřila tištěná kniha se 180 recepty s názvem "Mámina kuchařka aneb Když kluci vyletí z hnízda", která ctí prvotní myšlenku: aby si i kluci, kteří moc vařit neumějí, zvládli uvařit jednoduché rychlé jídlo.
Už v ní ale nezůstalo jen u obědů. Najdete v ní mnohem více.
Honza ji dostal k zářiovým dvacetinám na cestu do Brna a Michal ji po 6 letech znovu dostal k svátku. Všichni byli překvapeni. Bylo to nulté "maminkovské" vydání, jen pár kusů pro kluky a nejbližší rodinu.
V roce 2024 Michal, který se mezitím oženil a stal se tátou, přetvořil knihu do podoby e-booku. Není to PDF, ale pořádná webová verze s prokliky z obsahu na stránku receptu, s vyhledáváním podle ingredience a s označováním oblíbených receptů, s barevnými fotkami, verze, která se pěkně zobrazuje na PC i na mobilu.
Na podzim 2025 projevily o knihu obrovský zájem a podporu kolegyně v práci a jedna nejmenovaná dobrá duše. Zájemci by byli, jenže tištěné knihy nebyly. Začali jsme tedy hledat možnosti a řešení, jak to udělat, aby kniha mohla být veřejně vydána ve větším počtu kusů a dostat se tak k dalším mámám dospívajících dětí. Snad jsme to řešení našli tady.
Michalovo zapálení mne doslova ohromilo a byla to pro mne velká motivace. Pustil se do precizní korekce, do kontroly sazby, správnosti formátování a těchto úprav, které jsem já prvně moc neřešila. Honza natočil a zpracoval reklamní video, nad jehož výslednou podobou jsme doma všichni udělali WOW!
Jak moc se obě podoby knihy povedly, můžete posoudit sami: Můžete si je vybrat jako odměnu za příspěvek na první veřejné vydání knihy právě zde na Hithitu.
Letos to bude 10 let od vzniku první myšlenky... Netroufám si hodnotit, nakolik se mi povedla kuchařka, ale život mi ukázal, že ti moji kluci se mi vážně povedli! Má rodina i můj život v mezičase prošel několika zásadními proměnami, ale díky klukům se stále umím smát. To, že "Máminu kuchařku" pouštím ven, je zároveň velké DĚKUJI mým klukům za to, jací jsou, za jejich podporu a nepodmíněnou lásku, za to, že i v posledním roce mohu klidně spát. Jsem za ně vděčná!
Kdo jsem?
Jmenuji se Radka Maršálková a jsem hrdá máma dvou báječných chlapů, babička roztomilé princezny a učitelka malých dětí na základní škole. Rodina a děti pro mne vždy byly tím nejcennějším a nejdůležitějším.
Od malička jsem chtěla být učitelkou. Nejprve ve školce, pak ve škole. Tento sen se mi splnil. Učím celý život a mám tu práci ráda. I když někdy… Co vám budu povídat…
V mém životě má velmi důležité místo 35 let s manželem. Chtěla jsem mít tři děti. Tak jako v písničce mého oblíbeného Janka Ledeckého: „A pak chtěli ještě třetí, ale nakonec ho neměli“. Vždycky jsem si říkala, že by to třeba byla holčička… už ji mám, mám rozkošnou vnučku, kterou zbožňuju, a těším se na další, co přijdou!
Miluji naši zahradu vytvořenou vlastníma rukama a srdcem, zahradu, se kterou máme jednu duši! Miluju na zahradě snídat, obědvat i večeřet, grilovat a pít kávu. A miluji na zahradě pracovat, lenošit a opalovat se. A miluji na zahradě zpívat, když kluci hrají na kytaru. Proto zahradu najdete i v knize.
Taky s oblibou šiju, pletu, vyrábím dekorace a aranžuju, tedy ruční tvoření (výzdoba na svatbě syna byla v mé režii, to jsem si fakt užila), ráda chodím do přírody v jakékoliv její podobě, miluju tančit, ráda zpívám a plavu, objevila jsem dobrý pocit při běhu kolem řeky, k životu potřebuju slunce a teplo a zbožňuju hraní deskových her (ale raději spolupracuju než expanduju).
A moc ráda vařím pro své blízké. Tak snad se mi splní i ten sen o vydané kuchařce a o tom, že ji tak budu moci nabídnout svým známým i vám všem, které zatím neznám, ale dopředu vám děkuji.
Vždycky jsem se dobře cítila v roli hospodyňky a hostitelky, kterou jsem si s oblibou vylepšovala realizacemi různých tematicky prostřených stolů. Mám spoustu fotek, třeba přijde druhá kniha…
... Teď si ale raději hraju a užívám si kouzla okamžiku.
Už vím, že nic netrvá věčně...
Můj oblíbený citát:
„Máme to největší štěstí na světě, neb není nic hezčího, než úsměv dítěte.“
... a ještě něco navíc
Jsem takový ten rodinný typ. Ale můj život, který jsem měla ráda, se mi v nedávné době zcela proměnil...
To, co si chci pamatovat, jsou manželova loňská slova, že je moc rád, že v životě potkal právě mne, a že lepší mámu si pro své děti vybrat nemohl... Vnímám to jako nejkrásnější projev díků za společný život a největší poklonu, které se mi od něj dostalo... Byla to kdysi láska na první pohled, bylo nám tenkrát 15 let… Ale teď musím žít dál. Díky klukům a přátelům teď pomalu vstávám jako Fénix z popela. To nejhorší už snad mám za sebou a po 36 letech stavím nový život. A to největší bohatství nosím dál ve svém srdci. Ne bolest, ale vděčnost za chvíle spojené se štěstím.
Věřím, že vydání Máminy kuchařky bude impuls pro nový začátek něčeho pěkného, protože příprava tohoto projektu mne doslova pohltila a přivedla na jiné myšlenky.
A ještě mi dovolte tu malou prosbu:
Šiřte odkaz na tento projekt na Hithitu mezi své známé a přátele, které já neznám. Třeba je osloví. Moooooc děkuji.
Radka
