Jako pírko lehká jednoaktovka pana Molièra, kterou podezříváme z toho, že byla napsána, aby se diváci bavili (!). S chutí si uzobává ze všech frflen a floutků, nadutosti a povýšenosti. Hlasitě pomlaskává při konzumaci veškeré falešné snahy o preciozitu - tedy prázdné duchaplnosti. Našinci by se chtělo říct, že tento kus nestydatě chlemtá z číše výsměchu pozérství, ale raději zde slušně uvádíme, že tato hra zábavnou formou nastavuje zrcadlo barokní společnosti. Ehm.
Pařížskou společnost ovládla labužnická touha dam po konverzaci o ničem a tvrdohlavé trvání na líbivé zdobnosti - v mluvě, chování, pohybu i oděvu. Molière se rozhodl vypráskat afektovanost satirou, zosobněnou v námluvách dvou vesnických dívek dvěma sluhy, a ještě přitom všem pobavit diváky.
Slovo režiséra (spoiler pro unavené: rozuzlení přijde v poslední větě): Divadelní inscenace maximálně čerpá z barokních zdrojů předlohy, které však v duchu bluudovské poetiky a filozofie BLUUD Teátru využívá k rozehrání místy až burleskní show, kde vše možné je zároveň logicky nemožné a fikce je jedinou realitou fikce. Představení vzniká mimo jiné i jakožto reakce na současné manýristické snahy o autentické baroko a zároveň romantizující tradici realistických monstropusů národního (s malým n) divadla. Ale v podstatě jde o normální divadlo.
Režie: Štěpán Smolík
Dramaturgie: Moe Binar
Hrají: Moe Binar, Petra Černohorská, Veronika Chruščová, Kamil Kessler, Jan Lukeš, Jiří Sládeček, Štěpán Smolík, Petr Škopek
Premiéra: květen 2015, Praha, čas a místo bude upřesněno na začátku dubna
V první řadě půvab dam. Dále - odzadu dle významnosti: Živá hudba. Obrovská soustava barokních kladek, které svět neviděl. Zpěv, který svět neslyšel. Rukávy plné překvapení. Přesvědčení, že předtím, než se klasický kus stal klasikou, tak musel být vážně vtipný. No vážně. Vtipný!
Nedostává se nám barokní opulentnosti tam, kde nevystačíme s přirozenou korpulentností (tělesnou i duševní). Selháváme ve výpravnosti. Chybí nám nějaký ten ludvík na tvorbu a výmalbu kulis, ošacení dam a výbavu provaziště. Milovníkům bluudného baroka také jistě netřeba připomínat, že šokující obsah, bez řádně šokujících paruk, je prostě faux pas.
BLUUD teátr je société, sdružující herce s mnohaletou zkušeností z podzemí kultury. Milce nenízkého umění v poli divadla i filmu, otlučených praxí, strádáním a odříkáním avšak stále netrpících při tvorbě samotné.
V současné době uvádíme, v zázemí stálé scény i při zájezdech, tři aktovky René de Obaldia (jednu z oněch v české premiéře) v představení Mopslíkem z lásky (premiéra 2012). Jsme stvůrci téměř každoroční muzikálně-divadelně-plesové feérie BLUUD Revue (od roku 1996). Jsme tvůrci krátkých hraných filmů, které jistě neznáte. Jsme ti, které jste možná navštívili v Noci divadel. Jsme autoři experimentální, celovečerní, animované rozhlasové hry. Jsme mezi vámi.
Protože postmoderní i skanzenové divadelní ztvárnění textů páně Molièra by si od páně Molièra dnešních časů vysloužilo přesně to, co se chystáme přichystat.