Příběh
Bylo nebylo...
Za kůrou šedou tak, že by se dala krájet, se jedné hudebnici uhnízdil nápad. Nejprve byl autoimunitním systémem okamžitě vyhodnocen jako cizorodé těleso a systematicky vypuzován, pro jeho dobrosrdečnou povahu a cit pro detail se však po jisté době stal oblíbencem všech domácích neuronů a získal tak jejich podporu v boji o právo na svou existenci.
V důsledku tohoto zvratu dala Tereza (dále již jen Tereza) dohromady šestici ženských hlasů, pro něž začala psát úpravy českých a romských lidových písní či své autorské skladby. Sextet jako formát byl vybrán z toho důvodu, že v šestihlase je možné obsáhnout zajímavější harmonie a ještě přitom zbývá dost prostoru pro vylomeniny. Romské písně jsou naší srdeční záležitostí a máme zato, že v takovýchto úpravách zazní vůbec poprvé.
Když jednoho dne došlo na výběr názvu skupiny, shodly se její členky na tom, že by bylo společensky prospěšné, kdyby se v něm alespoň symbolicky vyhranily vůči nesmyslnému trendu hladovění, kterému mnohé ženy propadají za účelem získání útlejší postavy. Několik koncertů pak skupina odzpívala pod úderným názvem JEZ! V ústním podání však opakovaně docházelo k nedorozuměním s organizátory hudebních akcí, kteří v několika případech očekávali produkci anglické rockové skupiny YES. Název tedy bylo třeba odlišit a ujal se návrh, že by v něm měly být zastoupeny rovněž různé etnografické skupiny. Přes původní JEZ AZTÉKY a JEZ MAYE byl nakonec odhlasován nynější název JEZINKY..
Co je našim cílem?
Veřejně se vyznat z lásky k romské lidové hudbě a nabídnout Vám její netradiční zpracování v podání naší šestihlasé a capelly. Rozmnožit radost a nadšení, s nimiž k interpretaci písní přistupujeme, za hranice naší zkušebny a našich koncertů a infikovat jimi další posluchače.
Kdo jsou Jezinky?
6 žen, zpěvaček, osobností, 6 jezinek. Kromě zpěvu hudebníme, skládáme, píšeme texty, studujeme, kapitánujeme na lodi, rodíme děti, posloucháme ostatní, rády spíme, vaříme a hrajeme si!
Tereza Staňková
Jsem především vrcholový spáč. Akustické aktivity jsou mojí snahou zůstat vzhůru alespoň část dne. Protože jsem schopna skládat v polospánku, působím jako celkem činorodý jedinec, za což občas sklízím nezasloužený obdiv. Ve stavu bdělosti vedu pěveckou skupinu Carillon, dětský sbor Sborůvky a učím zpěv v ZUŠ Jana Hanuše a soukromě. Zpívám své písně s kapelou i bez, skládám pro jiné interprety a samozřejmě pro JEZINKY!
Romana Šimková
Počátky zpívání mám spojené s MŠ a partou zvanou Vlaštovky,se kterou jsme obráželi oslavy a výročí typu MDŽ. Následovalo "sborové angažmá" na ZUŠ, kde jsem si přidala hru na klavír a okrajově baskytaru. Postupně jsem přešla ke zpěvu sólovému a od sopránu k altu, ovlivněná mj. tradiční frýdlanstkou jazzovou dílnou a vedením osvíceného učitele hudby a kapelmajstra. A pak? To jsem potkala Terezu a výzvu v podobě Jezinek. Letos je to 6let a těším se na výzvy další :)
Monika Fomínová
Začalo to mojí maminkou, která se mnou v dětství s neúnavnou trpělivostí omílala mé oblíbené lidovky a dědečkem, který mi týden co týden poskytoval garde cestou na sborové "krákorání". Když jsem se později zamilovala do klasické kytary, věnovala jsem pár dlouhých let vystupování před věrnými čtyřmi stěnami mého pokojíčku. Později jsem zjistila, že hudba přináší radost lidem – nikoliv stěnám, a tak se již pár let učím sólovému zpěvu ve škole Wunderbaro. Něco mi chybělo, a už dva roky vím, co to bylo : ). Jezinky, které mi pomáhají tu radost tvořit.
Alena Libánská
Ráda zpívám! A to v podstatě neustále, na zkouškách, doma, v práci, cestou do práce i na výletech. Díky studiu etnomuzikologie jsem se vydala do krajin bulharské a romské hudby. V současné době zpívám kromě a-capelly Jezinky ještě v kapele Džezvica (kde občas přifukuju na příčku) a pilně trénuju východňárské halekačky a techniku CVT. PS přátelé mě pokládají za člověka stále nadšeného a veselého...nuže, je to tak.
Lenka de Pazová
Jako caparta mě maminka začala vodit do sboru. I přes několik dětských období vzdoru mě doprovázela na hodiny vskutku neúnavně. Toto osudové setkání se sborem ve mně zanechalo neutuchající lásku k vícehlasu. Závislost na vícehlasu momentálně uspokojuji v komorním smíšeném sboru Subito a v a-capelle Jezinky. Ve volných chvílích objevuji taje příčné flétny a zapomenutá zákoutí svého hlasu na sólových hodinách.
Šárka Schmidtová
Bránu do světa hudby mi v dětství otevřela dědečkova heligonka. Hned za branou pak čekala kytara a opodál postával klavír, o který jsem víceméně pouze zakopla. Momentálně se se zájmem a přestávkami učím na foukací harmoniku. Nárazově píši texty a písně, několik let jsem chodila do smíšeného sboru a nyní mám to potěšení doplňovat řady Jezinčích sopránů.
Proč to děláme?
Láska, se kterou zpíváme, bohužel není měna, kterou by se ve studiích dalo nahrávání CD financovat, využíváme proto této sympatické možnosti, jak si k natočení našeho prvního CD dopomoci. Moc se na něj těšíme a budeme doufat, že přinese radost i Vám!
Předem děkujeme za jakoukoliv formu pomoci a těšíme se na viděnou na křtinách:-)!
..a ještě něco navíc
Opíšete-li tento text 10x a pošlete-li ho 10 známým, kteří potřebují štěstí... – bude to zbytečná práce, stačí, když své přátele na tuto stránku upozorníte pomocí odkazů či formou sdílení!
PS Děkujeme Báře Hrzánové a Mário Bihárimu za podporu a příjemnou spolupráci!