Příběh
Jak to začalo
Všechno začalo kdysi dávno, když náš děda, který bydlel v Praze u Vltavy v Braníku, sedl prvně na rychlostní kajak a kouzlu kanoistiky postupně propadl. Časem z rychlostní kanoistiky přesedlal na divokou vodu, které holduje dodnes. K tomuto hezkému a přírodnímu sportu postupně přivedl naší tetu, maminku a nakonec i strejdu. Naše máma jezdila dlouhé roky v reprezentačním dresu, dokonce byla i na OH 1992 v Barceloně. Po ukončení své závodní kariéry se začala věnovat trénování a to jí zůstalo dodnes. Tím byl předurčen i náš osud, kanoistika nás provází od narození a není divu, že kouzlu divoké vody jsme propadli i my dva.
Co je náš cíl?
Náš cíl pro letošní rok je zúčastnit se MS juniorů 2015, které se uskuteční v USA. Chtěli bychom si toto Mistrovství vyjet ve dvou kategoriích, K1 a C2, protože víme, že v obou kategoriích máme šanci na cenné kovy.
Detaily
Dva kluci, 15 a 17 let, mají v letošním roce reprezentovat ČR na Mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě a rádi by Vás odměnili, a tím si vydělali na letenky a pobyt, když zbude, tak i na lodě a pádla. Jsme bratři z vodácké rodiny, která se tímto sportem již nějaký ten pátek zabývá. Ale, bohužel, je to finančně velmi náročný sport a v letošní sezóně to je ještě dražší, protože odcestovat do Ameriky s lodí není laciná záležitost. Potřebovali bychom nějakou finanční podporu, která by nám alespoň trochu pomohla a zařídila nám lepší podmínky a lepší materiál. Naše lodě jsou již staré a nejsou dost rychlé, doprava lodí do USA je celkem drahá, musíme si doplatit letenky a ubytování, a jsme dva… a máma na vše sama nestačí.
Kdo jsme?
Jsme bratři, kterým v žilách koluje „divoká voda“, a které tento sport baví natolik, že mu podřizují úplně vše co jen jde. První závody jme jeli, když nám bylo 5 let a i když nám je teď o něco více, stále nás tento sport baví a rádi bychom se v něm prosadili nejen do reprezentace juniorů, ale postupně i do seniorské reprezentace. Z toho důvodu bychom byli rádi, kdybychom mohli odjet na velmi vzdálené MS v USA, které je pro nás obří motivací a kvůli kterému každý den trénujeme a rubeme co to dá.
Proč to děláme?
Tento sport milujeme celým svým srdcem, i když to někdy stojí hodně sil a přemáhání. Není nic příjemného brázdit řeku, když fouká vítr do obličeje, zalévá vás studený déšť nebo dokonce sníh, opět zalehnout pod činku, když si myslíte, že ji už nemůžete ani jednou zvednout… Pak je to ale paráda, nic vám nenahradí ten pocit když sám v uzavřeném údolí , nikde nikdo, vjíždíte do těžké peřeje a víte, že když se něco stane (což je velmi jednoduché), tak vám nikdo nepomůže, ale přesto tam vjedete, dáváte si souboj s časem a snažíte se jet v souladu s vodou a jejími nástrahami. Děláme to pro ten nejúžasnější pocit, když si vyskočíte na stupně vítězů a diváci tleskají a skandují a pak vám pověsí na krk medaili a zpívají národní hymnu… A taky proto, že když jdeme večer po ulici, nemusíme se bát, protože jsme dva bratři, kteří drží spolu a nic je nezastaví na cestě k cíli. Taky třeba proto, že z našich úspěchů má radost děda i máma. A hlavně proto, abychom tuto rodinnou tradici zachovali i pro naše děti.
