DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: PROTOŽE DÍKY VAŠÍ PODPOŘE JDE KNIHA JIŽ K SAZEČI, MUSÍME UKONČIT ODMĚNU "dárcovo jméno uvedeme i s poděkováním v knize." VŠEM MOC DĚKUJEME!
„Tělo otroka se pod náporem chladu celé rozvibrovalo.
Sedl si na podlahu a instinktivně se schoulil do klubíčka. Ruce zkřížil přes prsa, dlaněmi si stiskl ramena a hlavu přitiskl co nejpevněji na prsa. Ale třesavka neustávala.
Dokud ještě dýcháš, tak žiješ a dokud žiješ, tak máš vždycky naději.
Vstal a začal chodit od jedné stěny ke druhé. Šest kroků sever, otočka a šest kroků na jih. Šest, otočka, šest, otočka šest.
Zcela vyčerpán si sedl na promrzlou betonovou podlahu, zul si pravou botu, položil si ji pod hlavu a snažil se nic nevnímat.
Proč v této promrzlé díře v jednom z nejstrašnějších komunistických lágrů odsouzený Ladislav Kořán již tři měsíce pomalu umírá? Kvůli prostému vzkazu:
Milá maminko,
dozvěděl jsem se, že máš nějaké zdravotní problémy, tak bych moc rád věděl jaké. Ten pán, který Ti přinese tento dopis, je spolehlivý přítel a můžeš mu vše říci, on mi to vyřídí. Moc si přeji a doufám, že to nebude nic vážného. Pozdravuji všechny doma a přeji Ti brzké uzdravení.
Moc Tě zdraví a líbá Tvůj syn Láďa
Ten „pán“ nebyl spolehlivý přítel. Byl to estébácký práskač. Vedení tábora se pak pokusilo snad nejdelší korekcí v dějinách komunistického teroru Láďu zlomit, aby prozradil, kdo mu zvěst o horšícím se zdravotním stavu jeho maminky do lágru pronesl.
„Když Paleček poznal, že téměř tři a půl měsíce téhle děsivé korekce mne nepřinutily promluvit, rozhodl se to se mnou skoncovat.“
A pak Láďa spatřil anděla, jak mu začal odpočítávat poslední chvíle jeho života.
Název MUKL 010806 odkazuje k číslu, které bylo hlavnímu hrdinovi příběhu Ladislavu Kořánovi přiřazeno v komunistickém vězení. Tam se Láďa Kořán dostal kvůli tomu, že měl firmu. Firmu, která jako jedna z prvních na světě vyráběla fungující elektrická piana, kytary a basy. Jmenovala se Resonet a v roce 1958, když už Láďa roky strádal v lágru, získaly jeho hudební nástroje zlatou medaili na Expo v Bruselu. Komunistům se jeho firma zalíbila již v roce 1949, a tak se uchýlili k tomu, co uměli nejlépe: fabriku ukradli a majitele strčili na dvacet let do kriminálu. Před tím ale ještě Láďa stihl běhat s Emilem Zátopkem, vyhrát armádní mistrovství světa v přespolním běhu, založit rodinu, utéci přes hranice před zatčením a nechat se málem i se svou ženou zastřelit na hranicích, když se pro ni pokusil z Německa v roce 1950 vrátit.
Láďa kriminál přežil. Nebyl to zázrak. Byla to nezdolná houževnatost a vůle, která jej zachránila před jistou smrtí.
Se stejnou houževnatostí pak celých 25 let po roce 1989 odmítal zveřejnit svůj příběh z lágru. Byl pro něj stále příliš citlivý a živý, příběh zmaru a naprostého úpadku lidství. Chtěl na něj zapomenout a nepřál si, aby ti, kteří mu působili tolik bolesti, měli možnost nahlédnout a třeba se vyjadřovat k jeho životu. Až před rokem, na prahu devadesátky, Láďa váhavě a zdráhavě svolil a Jaroslav David se rád chopil převyprávění do knižní podoby. Kniha je napsána, nyní sháníme peníze na její vydání (redakční a ediční prace, grafika, sazba a tisk). Pokud se to podaří, přiletí Ladislav Kořán ze Spojených států, kde žije, aby se zúčastnil křtu knihy. Můžete tomu pomoci a být u toho. Pro ty, kteří se rozhodnout na vydání knihy přispět, je připraveno i osobní setkání s ním, buď na diskuzi či slavnostní večeři. Věříme, že kniha by měla být vydána jak pro příběh samotný, jako připomínka zločinů a nespravedlnosti, ale také jako důkaz ohromné síly lidské vůle a odhodlání, která přes všechny útrapy dosáhne lidského štěstí. Naše kniha je totiž příběhem se šťastným koncem.
V případě, že se nám podaří vybrat větší finanční částku, budou peníze použity na zvýšení nákladu vydaných výtisků a na překlad do angličtiny.
Kdo je autorem knihy?
Mgr. Jaroslav David se narodil v r.1940 v jihočeské Blatné jako syn místního živnostníka. Pro svůj sociální původ a politické postoje svého otce mu nebylo dovoleno studovat a proto se vyučil v plzeňské Škodovce kovářem. Středoškolské a vysokoškolské vzdělání získal večerním a dálkovým studiem až v průběhu let šedesátých a sedmdesátých, kdy politické tlaky totalitního režimu vůči rodinným příslušníkům "třídního nepřítele" poněkud polevily. Po pádu totalitního režimu v r. 1989 pracoval na Ministerstvu pro privatizaci, později u Městského soudu v Praze jako správce konkurzní podstaty. V současné době je v důchodu.
Jako mladý chlapec se v padesátých letech prostřednictvím svého otce seznamoval s osudy mnoha lidí a příbuzných, pronásledovaných komunistickým režimem, což v jeho myšlení zanechalo hluboké stopy.
A kdo jsme my dva, autoři projektu? Michal je vnuk Ladislava Kořána žijící v Praze a nyni dělá vše proto, aby dědův příběh spatřil světlo světa. Veronika je Michalova kamarádka a kolegyně, která pomáhá přivádět jeho plány k životu.