Přestože jsme měli tři vlastní děti, našli jsme si před lety čas navštívit několik dětských domovů a sociálních zařízení pro děti. Jedním z nich bylo i Dětské centrum a kojenecký ústav Veská u Sezemic. Začali jsme pro ně také krátce na to hrát divadelní představení našeho Hudebního divadla dětem. Odváželi jsme si odtud vždy smíšené pocity, naše diskuze při návratech se často točily kolem zdůvodňování toho, proč to nebo tamto dítě nemůžeme adoptovat. Neadoptovali jsme nakonec žádné dítě. Namísto toho jsme se však nepravidelně vraceli a začali přesvědčovat známé a přátele, aby si do Veské u Sezemic udělali také výlet a jen tak tam s dětmi byli, hráli si a chovali je.
Přišli jsme brzy na to, že dětem v dětských domovech neschází jídlo, hračky, oblečení, peníze... To všechno měli a mají (a v dostatečném množství). Zjistili jsme, že po praktické stránce nestrádají, nehladoví, že dětské domovy u nás už nejsou takové ty sirotčince z poválečných let, jak je možná známe z filmu.
To, co dětem zde skutečně, bytostně schází, co jim bylo odňato v okamžiku odmítnutí jejich biologického rodiče, ať jim je týden, rok, pět nebo patnáct, je přijetí. Do jejich vínku je vložený kód- jsem nechtěný.
Jde nám o lidské náruče, které se snažíme pravidelně dopravovat do Dětského centra Veská u Sezemic, se kterým už 9 let spolupracujeme. Zde jsou umístěny děti, které jsou ze strany ústavu velice dobře opatřené, ale které mají jeden ohromný deficit - citový deficit.
Náruče a pozornost dobrovolníků, které dopravujeme a rádi bychom dopravovali i v následujícím roce, umožní alespoň zčásti vyplnit tento citový deficit, a zapůsobit na onen kód, na to citové prázdno, které se děti budou v budoucnu nevědomky a přirozeně snažit vyplňovat za pomoci všeho dostupného (v lepším případě to budou nahodilé a časné vztahy, média všeho druhu…., a v horším případě návykové záležitosti, agresivita atd.).
Dobrovolníky hledáme především v řadách středoškolských studentů. Jsou to mladí lidé, kteří často prožívají období hledání hodnot, sebe sama, období vzpoury… Pro tyto studenty (ale vlastně snad pro úplně každého), je každá návštěva kojeneckého ústavu provázena hlubokými prožitky z uvědomění si situace v prostředí, v němž se ocitli. Těmto „velkým dětem“ toho nemusíme moc říkat. Stačí sdělit základní bezpečnostní pravidla (ony se stejně všechny aktivity odehrávají za přítomnosti zdravotního personálu tohoto zařízení). To, co proměňuje a působí na tyto studenty- dobrovolníky, se děje samo, prakticky beze slov.
Jedinými nákladovými položkami a předmětem naší žádosti jsou komunikace a doprava. Snažíme se cestovat, pokud je to jen trochu možné, dvakrát týdně. Musíme zaplatit řidiče s autem, který dobrovolníky pravidelně dopraví na místo a bezpečně je přiveze zpět. Jiné náklady nejsou, nebo je pokryjeme v rámci svého času a prostředků.
Díky vám všem, kteří jste se rozhodli nám pomoci zprostředkovávat propojení a proměnu dvou vnitřních světů, které si mohou vzájemně mnoho přinést.