Příběh
Jak to začalo?
Jak to začalo? Jednoho adventního podvečera, kdy venku poletovaly první vločky, se Nicku Isbjørnovi hlavou honily myšlenky na jednu krásnou, smutnou slečnu. Nemá rád, když se lidi trápí a navíc ženský úsměv je pro něj stejně nejkrásnější honorář. A jak seděl na okně a pozoroval reje bílé nádhery, naskočil mu v hlavě příměr - bulí jak medvídě. Protože zima a lední medvědi jsou jeho život, sedl, přivedl na svět medvědí princeznu a poslal první jakopříběh těsně před půlnocí na známou adresu. Smutek utek a úsměv byl zpátky tam, kde má být. Druhý den poslal další a další... Jednou to nestihl a hned přišla otázka "Co se stalo? Dneska nic nebude?" Po několika dnech naplněných Vločkou přišla zpráva, která rozhodla. "Zboznuju jakopribehy. Uvedomujes si, ze to jednou vydam?" Jak pár písmen dokáže chlapa vyprovokovat k nevídaným činům. A tak vznikla knížka. Z pohody, klidu zimních nocí a ohromného přátelství.
Co je cílem?
Jakopříběhy Vločky udělaly v pravý čas dobrou náladu někomu, koho dobře znám a mám rád. Věřím, že stejnou službu svedou udělat těm, které neznám. A dělat radost je moc fajn.
Detaily
Vločka–Jakopříběhy severu Nicka Isbjørna jsou knihou příběhů o království sněhu a ledu, kdesi za severním polárním kruhem, kde na všechno dohlíží praštěný bůh Breen, lední medvědi vychovávají svoje potomstvo a i lidi. Příběhy světa, kdy nad vší tou nádherou jasně svítily hvězdy a lidé se nebáli bohů ani sebe. A jestli jsou ty příběhy jenom jako nebo opravdické? No, jasně, že opravdické! Všechny udály proto, aby Popelce zazářily oči a úsměv odhalil půvabný monoďulíček na levé tváři. A každý příběh, jakopříběhy nevyjímaje, mají dělat radost... Tak na radost všech dětí bez ohledu na mládí a rozum a vítejte ve světě Vločky.
... a ještě něco navíc
Knížka je mimořádná i tím, že Jakopříběhy vyzdobil ilustracemi můj táta, výtvarník Zdeněk Světlík, který ve svých 84 letech stále umí. Je to citlivka a já věděl, že jedině on nejlépe dokáže vnímat esenci, kterou Jakopříběhy nesou. Jsem mu moc vděčný... za vše.
Kdo jsem?
Jako vystudovaný výtvarník jsem předčasně odešel z pedagogické fakulty s rozhodnutím, že nikdy nebudu učit a budu výtvarníkem. Po dlouhých letech v reklamní mašinerii jsem se nechal umluvit, abych předával zkušenosti juniorům. A tak se stalo, že kantořím již desátý rok a lidé, které mám kolem sebe mi poskytují kopec radosti a pohoří inspirace. Proto i bez alchymistů mohu zvolat „Omládli jsme, ó adonai!“
Proč?
Proč mám nutkavou potřebu knížku vydat? Protože vznikla. A knížka má existovat. Mnoho mých nápadů zůstává v šuplících počítače, ale Vločka je princezna!
Poděkování
Moji milí, předem a z celého srdce děkuji všem, kteří pomohou Jakopříběhům na svět. Bude mi velkou ctí, když tato knížka získá místo ve vaší knihovně a opravdu šťastný budu, bude-li za čas ošmataná, tu ohnutá stránka, tu ejhle skvrna, a za moc let, když na vás při stěhování náhodou vypadne, si jí rádi přečtete znovu. Děkuji za podporu. S úctou Nick Isbjørn (vlastním jménem Jiří Světlík)